Což taková supervize nákladů pro dopravní stavby

Pozornost politických stran je upřena na témata, která osloví nejvíce voličů. Podle billboardů se zdá, že stav naší dopravní infrastruktury k nim ale nepatří. Zdání klame. Když si dáte práci, najdete oblast dopravy ve volebním programu prakticky každé politické strany. Není bez zajímavosti, že v základních přístupech k dopravě a k rozvoji dopravní infrastruktury se strany významně neliší. A tak skoro každý volič prostřednictvím své strany může zvolit urychlené dobudování chybějících úseků dálnic a rychlostních silnic nebo zvýšené tempo modernizace železnic, případně masivní výdaje do údržby. Jedna věc je předvolební rétorika, zásadní ale bude, co se skutečně z volebního programu po volbách zrealizuje ve vazbě na ekonomické možnosti - konkrétně řečeno z čeho to všechno zaplatíme a zda vůbec bude shoda na prioritách, ale jestli vůbec politické strany mají ve svých hledáčcích dostatek kvalitních odborníků, kteří budou tyto předvolební programy na ministerstvech a dalších státních úřadech a organizacích prosazovat a koučovat. 

Návrhy politických stran jsou mnohdy podobné, ale bohužel v řadě případů také obecné a nekonkrétní. Všichni ale deklarují snahu po optimálním zdrojovém zajištění, otevřenosti zakázek, vymýcení korupce, hledání úspor v nákladech staveb. Žádné převratné novinky, o kterých by se nevědělo, ale nečekejme.

Např. v programu strany Věci veřejné je návrh na stanovení cenových limitů staveb ve smyslu použití parametrických cen srovnatelných ekonomik jako nepřekročitelného limitu. To přeci zní dobře, ale realizace? Stanovovat limitní cenu stavby na základě podobnosti v zahraničí nefunguje. Každá země má svoje specifika, která se musí zohlednit – a to daná nejenom přírodními odlišnostmi, kde se staví, ale i v jednotlivých nákladových položkách jsou výrazné rozdíly. Např. naše průměrné měsíční mzdy srovnatelné kategorie pracovníků  ve stavebnictví jsou při srovnání se  Slovenskem  o desítky procent vyšší,  liší se  ceny vstupních  surovin podle dostupnosti a konkurenčního prostředí na jednotlivých místních trzích apod. Takže sledovat strukturu a vývoj ceny v zahraničí jako orientační parametr je určitě správně, ale její stanovení jako nepřekročitelný limit je v praxi jen těžko představitelné. 

Vždy musíme vycházet z konkrétního projektu, z konkrétní stavební akce a také z místa, kde ji realizujeme. Někdy zapomínáme, že např. při projektování dálnice se musí zajistit i její rozumná dostupnost z okolních sídel  a škrtání přivaděčů a sjezdů bez hlubšího rozmyslu a diskuse může znamenat více škody, než užitku.

Rezerv ale máme opravdu hodně. Základem by přeci mělo být nalezení nejlepšího dopravního řešení a jeho realizace vhodným projektem. Pojďme diskutovat také o územním a stavebním řízení a o tom, jak nám v jeho průběhu stavby bobtnají a i tímto procesem jejich cena roste. Nicméně chceme-li skutečně zasáhnout, pak tvrdě posuzujme oprávněnost a výši jednotlivých nákladů, které cenu stavby tvoří.

Nabízí se snadný recept. Jeho zavedení je jednoduché, okamžité a prakticky hned máme výsledek. Již v roce 2006 Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) stanovil Ředitelství silnic a dálnic a Správě železniční dopravní cesty pro některá výběrová řízení  limitní a nepřekročitelné ceny. A princip byl jednoduchý – před výběrovým řízením se prostě prověří nezávislou expertízou projekt, podle kterého se má soutěžit, prověří se jeho správnost, potřebnost realizace jednotlivých stavebních objektů i jejich projektantem navrhovaná cena – a to na základě jiných soutěží, zkušeností a porovnání, a cena takto dosažená se prostě stanoví za cenu maximální z hlediska soutěže. Rovnocenné soutěžní podmínky jsou zachovány, investor pro všechny potenciální uchazeče dopředu deklaruje za jakých maximálních finančních podmínek je schopen zakázku realizovat. Není bez zajímavosti, že u všech takto soutěžených staveb bylo dosaženo úspory proti původním projektovým dokumentacím a původním plánovaným realizačním cenám  zhruba 20-25%. Navíc se tímto expertním posouzením projektu minimalizuje riziko dodatečných nákladů vyvolaných při výstavbě díky nedodělkům v projektu, včas se odstraní jeho případné chyby, nebo nekvalitní vstupy pro jeho zpracování. Bohužel od roku 2007 se tento přístup zrušil. Když si stavíme dům, taky chceme mít kvalitní a dobře zpracovaný projekt a také dopředu sami víme, kolik je náš finanční limit za který chceme dům postavit.  Tomu prostě přizpůsobujeme nejen velikost domu, ale i jeho výbavu. A taky platí, že ten, kdo drží kasu rozhoduje. Je proto logické, aby SFDI - pro oblast výstavby a údržby dopravní infrastruktury pomyslná veřejná kasa - investoval jen do projektů, u kterých je na základě vlastní kontroly nákladů přesvědčen, že mají správnou cenu a jsou na něj peníze. To je ale na další diskusi týkající se míry rozestavěnosti dopravních staveb.

Že to není nic nového? Tak co nám brání to zavést? Není bez zajímavosti, že již v prosinci 2006, když byl schvalován Poslaneckou sněmovnou rozpočet SFDI na rok 2007 bylo většinou hlasů přijato usnesení (č. 159 ze dne 12.12.2006), které SFDI ukládalo rozpracovat v roce 2007 systém supervize nákladů, který by z tohoto postupu vycházel a zajistil by výrazně vyšší objektivizaci nákladů velkých staveb i vyškrtnutí objektů, které se v průběhu přípravy stavby „jaksi nabalily“ a stavbu prodražují. Tedy systém supervize, který by expertně sledoval a řídil náklady jednotlivých projektů od fáze projektování a přípravy až po jejich realizaci. Ale kdo by si něco dělal z usnesení našeho zákonodárného sboru! Žádný systém rozpracován nebyl, natož aby byl zaveden.  Jsem přesvědčen, že kdyby se tak stalo, úspory by již dnes byly v řádu miliard.  A hned by bylo více třeba pro údržbu našich silnic.

S touto myšlenkou znovu přišel před zhruba rokem místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka a doufám, že v případě, že bude ministrem financí si dupne a tento mechanismus ve velmi krátké době prosadí.  Konec konců i stavaři jsou pro, protože myšlenku supervize nákladů prosadili v rámci jednání Tripartity do třináctky hlavních opatřeních, která mají pomoci české ekonomice z hospodářské krize. A ještě je potřeba dodat – při přípravě investičního záměru stavby se již dnes parametrizace cen používá a pro ŘSD jsou tyto normativy již standardní. 

Jen ta supervize nám stále chybí…