Aleluja, pomoc Řecku je přiklepnuta - 110 miliard eur na tři roky a problém je vyřešen. Ne tak docela. Řekové před sebou tvrdou práci teprve mají. Zatím si pouze vyjednali s měnovým fondem (MMF) a eurozónou seznam podmínek, za kterých dostanou oddechový čas. Řecko ale v každém případě čekají roky velice tvrdých úspor, propadu HDP, zhoršování životní úrovně a kvůli vysokým úrokům alespoň do roku 2014 další nárůst veřejného dluhu.
To není lehce stravitelné sousto, a pokud ho řecká společnost nespolkne, mohou se Atény nakonec, nehledě na snahu všech okolo, rozhodnout zbankrotovat. Podobně jako se v roce 2002 rozhodla nehledět na úsilí MMF Argentina. Pak ale evropští sousedé o svoji solidární pomoc jednoduše přijdou. Je tedy na místě se ptát, kdo vlastně posílá Řecku nejvíc a koho to může nejvíce bolet?
Německo, Lucembursko, nebo Slovensko?
Na první pohled zní odpověď jasně. Z 80 miliard eur přímé pomoci eurozóny mají nejvíce zaplatit Němci (22 mld. eur) a Francouzi (17 mld. eur), a proto jsou rozhodnutí jejich politiků logicky nejvíce sledovaná. Na jednoho obyvatele nicméně zaplatí o poznání více menší a bohatší země jako Lucembursko nebo Nizozemsko (300 - 400 EUR/osobu, oproti 270 v Německu).
Tyto elementární propočty jsou ale zavádějící, protože ignorují dramatické rozdíly mezi cenovými a mzdovými hladinami v eurozóně. Férovější je proto srovnat, jak dlouho budou muset obyvatelé jednotlivých zemí pracovat na svůj díl pomoci Řecku. Zde se dostáváme k překvapivému závěru - vzhledem k nízkým průměrným mzdám to bude trvat zdaleka nejdéle sousedům na Slovensku. Řecku mají poslat sice "pouze" 800 milionů EUR, ale průměrný Slovák za svoji solidaritu zaplatí prací delší než týden (50 hodin), zatímco Němec nebo Belgičan okolo dvou pracovních dnů. Kdybychom V České republice v současnosti už platili eurem a podíleli se na pomoci Řecku, obsadili bychom za Slováky čestné druhé místo - 1,5 miliardy eur a přes tři dny práce na pomoc neposlušnému sousedovi.
Němcům také záchranné práce ulehčuje fakt, že si na pomoc Řecku půjčí za nejvýhodnějších podmínek. Trhy jim půjčí na tři roky za 1 % zatímco Slovákům za více než 2 % a Portugalcům dokonce v posledních týdnech za 4,5 - 5,5 %.
Německé a francouzské banky v ohrožení
Druhou stranou mince je otázka, komu vlastně záleží na záchraně Řecka nejvíce. Pravda je, že v obecné rovině všem. Chaotický bankrot Řecka by mohl mít na evropský finanční systém stejné destruktivní účinky jako krach Lehman Brothers a smrtící lavina by se nikomu nevyhnula. Na druhé straně někteří členové mají ze záchrany Řecka jednoznačně větší užitek než jiní.
Francouzské a německé banky mají v rámci eurozóny největší expozici vůči Řecku (podle BIS až 82 mld. eur) a jejich finanční systém by v případě krachu stejně musely domácí vlády sanovat. Z evropských zemí také zdaleka nejvíc do Řecka vyvážejí německé firmy, zatímco pro slovenské nebo portugalské je tamní trh nepodstatný.
Celá Řecká anabáze tak ukazuje, že eurozóna kromě přísnějších fiskálních pravidel také potřebuje jasnější, a především spravedlivější manuál, jak řešit situace zemí na hraně bankrotu. Do debaty nad novou podobou euroklubu by se rozhodně měla aktivně zapojit i Česká republika, a to v každém případě dříve, než se rozhodne stanovit si jakýkoliv závazný cíl vstupu do eurozóny. Zbrklost a tlak na rychlé přijetí eura by nás totiž nakonec mohla také mrzet.
