Necítím nic špatného na tom se takto označovat. Jsem rád, že kapitalista už v myslích lidí není ten tlustý chlapík s cylindrem z Wall Street, jak byl ztvárňován Dikobrazem po celých totalitních 40 let. Jsem liberální a věřím v přirozený výběr. Věřím, že svobodný prostor s rovnými šancemi pro všechny, bez centrálních regulací, je to správné podhoubí pro zdravý rozvoj podnikání. Jen v soutěži roste kvalita, v konkurenci se nastavují vysoké laťky a v dnešní době i je kapitalista hlavně ten, kdo dává lidem práci a dokonce v péči o své lidi vidí jednu z možností, jak ještě lépe v soutěži uspět.
Nemám rád centrální regulace, státokracii jakéhokoli druhu. Vždycky se snažím bojovat proti všemu totalitnímu v nás. Naše společnost, náš právní řád a legislativa jsou načichlé regulací. Dostáváme se všichni do stavu, kdy společenské vztahy, právní normy, podnikatelské prostředí jsou tak složité, že se někdy paradoxně sami utíkáme pod křídla státu a oddychneme si, až když stát něco svými regulčíky „zjednoduší“.
Všichni chtějí být úspěšní, chtějí se mít dobře a státe, zařiď to. Jak toho stát dosáhne? Upraví výšky latěk tak, aby na ně každý dosáhl. Stát liberální se stává státem sociálním, který miluje potřebné a pasívní občany. Má rád ty, kteří si o regulaci přímo říkají.
Jeden příklad za všechny: Jako člen komory soudních exekutorů se potýkám denně s touto hádankou: jsem podnikatel a zároveň jsem zřízen ze státní vůle, plním vůli státu a moje činnost je státem regulována. V jaké fázi mého počínání má která z mých tváří přednost? Volání po tzv. teritoriálním principu organizace soudních exekutorů, tedy zavedení územního omezení na úrovni okresního soudu, je jedním z momentů, který mě nutí apelovat na mou podnikatelskou podstatu. Teritoriální princip se nabízí jako snadný způsob řešení složitostí v našem profesním životě, nabízí však pěkný prostor k regulaci. A regulace je hrobník efektivity. Exekutor se přece jako každý jiný podnikatel musí ucházet o pohledávky, protože věřitel nemůže být nucen exekuce podávat tam, kde bydlí nebo sídlí dlužník. Exekutor nesmí přestat soutěžit, konkurence nesmí ztratit smysl. Jinak není podnikatelem, pracuje z přídělu od státu, ztrácí motivaci. Nezajímá ho kvalita, nic ho k ní nenutí. Je státním úředníkem a osvojí si jeho přístup k práci. Vymahatelnost práva klesá k 5%. A výsledek? Věřitelé, vítejte v roce 1990!
Stejné nebezpečí cítím v současných tendencích zákonodárců, soudů, tvůrců a vykladačů práva. Nevím si rady se systémem? Nemám vizi? Nemám cíl? Vymyslím předpis úplně na všechno, abych to „všechno“ měl pod kontrolou. Všem dám stejně, zavedu přerozdělování, centrální plánování… Není vám to povědomé?
