Stále více hráčů na finančním trhu je přesvědčeno, že půjčka nabízená Řecku členskými státy eurozóny nebude stačit, přijde pozdě nebo dokonce vůbec nebude schválena. Výnosy z dvouletých řeckých dluhopisů, které mají inverzní vztah k jejich ceně, poskočily v pondělí o tři procentní body směrem vzhůru, jde o rekordní denní skok.
Je tu však i jiný rekord: podle americké banky Brown Brothers Harriman Řecko prolomilo světový rekord v nákladech na úvěry: situace je horší než v Argentině (ta v minulosti nesplatila obrovskou část státního dluhu) nebo ve Venezuele (kde se zestátňuje majetek zahraničních investorů). Oba tyto státy jsou nyní schopny půjčit si levněji než Řecko.
Situace svým způsobem v mnohém ohledu připomíná americkou hypoteční krizi, pád Lehman brothers a následné schvalování záchranného plánu (jako každá paralela v něčem sedí skvěle, v něčem je pouze inspirací k přemýšlení a v něčem zase úplně nepřesná).
15. března 2008 padla banka Lehman brothers. Americká vláda se rozhodla nechat ji padnout především proto, že byla pod obrovským politickým tlakem. Už předtím zachránila banku Bear Stearns a sanovala hybridní ústavy Fanny Mae a Freddie Mac. Bylo před prezidentskými volbami a vláda nechtěla vypadat jako měkká vůči Wall Street, republikáni nechtěli mít image pěstitelů bankovního socialismu, ve kterém se privatizují zisky, avšak socializují ztráty, atd. Pád Lehman brothers měl být varováním pro ostatní.
Jak to dopadlo, všichni víme. Krach Lehmanů způsobil totální infarkt amerického finančního systému. Nakonec musela vláda zachránit všechny další adepty bankrotu, celý systém důležitých amerických bank.
Jak by dopadl bankrot Řecka? Když si odmyslíme, že v rámci stávajících pravidel není možný odchod z eurozóny ani neexistuje manuál pro řízený úpadek státu, pak jsou tu dvě možnosti: buď zůstane řecká nákaza relativně izolována a státní bankrot bude sloužit jako varovný příklad pro všechny potenciální dlužníky a předlužence (a také věřitele, pochopitelně). Anebo se po eventuálním pádu Řecka stane to, co se odehrálo po pádu Lehman brothers: během pár dní budou zralé na bankrot také Portugalsko, Španělsko, Itálie či Irsko.
Situace v německé politice zase připomíná situaci v americkém Kongresu před schvalováním záchranného balíčku zvaného TARP. Ač tehdy ministr financí klečel před představitelkou demokratů Nancy Pelosi, záchranný balík nakonec nebyl schválen. Reakce trhů byla tak hrozivá, že teprve po té přestali v Kongresu a Senátu dominovat ideologické hry a pomoc (mnohem masivnější než původní TARP) byla schválena.
Průchodnost půjčky pro Řecko německým Bundestagem je dnes podobně nejistá. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble byl dva měsíce upoután na nemocniční lůžko a jeho vliv na německou politiku oslábnul. Bavorská CSU chce odchod Řecka z eurozóny, exhibici lze čekat od FDP, CDU je rozpolcená a SPD žádá, aby půjčku spolufinancovaly banky (ty jsou však v Německu z valné části státní). Německá politická reprezentace podcenila vážnost situace.
Nic proti přísnosti, ale německý daňový poplatník bude platit účet v každém případě: buď skrze půjčky nebo skrze sanaci německých bank, které si nakoupily řecké dluhopisy, nebo v podobě navýšení prostředků MMF. Angela Merkelová se vůbec nepokusila tohle lidem vysvětlit.
Když už němečtí politici tolik lpějí na pravidlech a nedotknutelnosti Lisabonské smlouvy, zapomněli jaksi vlastním lidem vysvětlit, že z eurozóny odejít nejde ani zní nejde vylučovat. Řecko by muselo rovnou odejít z Evropské unie.
Podobnost s americkou hypoteční krizí je i v samotném začátku, Než přišel test pořádnou recesí (v americkém případě zhroucení cen nemovitostí), půjčovali Řecku všichni horem dolem (v americkém případě si kupovali „strukturované dluhopisy").
A na závěr vzkaz pro ty čtenáře, co nechápou, proč pořád píši o Řecku. Protože jsem přesvědčen, že právě teď se v Evropě láme chleba. Buď v důsledku řecké krize vznikne v Evropě ekonomická vláda, nebo se unie začne rozvolňovat a rozpadat se všemi běsy, které k tomu patří.
Pozn.red.: další Audit Jana Macháčka vyjde ve čtvrtek 29. dubna.
