Jsem doma. Až se mi uklidní nervy a biorytmus přizpůsobí středoevropskému času, nastane doba, abych se jako každý, koho se letecká krize dotkla a stále dotýká (zhruba sedm miliónů lidí), zamyslel a udělal závěry.
Zde jsou má první poučení z krizového vývoje. Možná znějí příliš triviálně, ale dost často na ty nejjednodušší věci ve stresu zapomínáme:
-
prověřit, zda v cílové destinaci mají aerolinky opravdové zastoupení a ne jen call centrum, vzít si na ně kontakt už před začátkem cesty
-
prověřit, v jaké alianci čili spojenectví příslušné aerolinky fungují, protože v podstatě jedině uvnitř nich se dá nějak měnit letenka
-
v bookovacím systému příslušných aerolinek uvádět u letenky svoje mobilní číslo
-
nesedět a nečekat, až si na vás někdo kromě manželky vzpomene
-
brát s sebou všude notebook, protože bez dostatku informací a bez spojení s domovem se v daleké cizině dá i za podpory místních dělat opravdu málo
-
každou cestu mimo evropský kontinent si pořádně rozmyslet a před jejím započetím prozkoumat aktivitu sopek v okolí kontinentu a po trase eventuálního letu; vulkanologickou předpověď dát na roveň předpovědi meteorlogické
-
ve volbách hlasovat pro ty strany, které podporují budování rychlých železnic a dalších pozemních spojů
