Paní ministryně Kopicová si přeje, aby děti, jež sotva mluví, mohly pobývat v mateřských školách. A Fischerova vláda s tímto názorem vyjádřila souhlas. Tuším, že nás po květnových volbách čeká vláda nejspíš ještě horší, přesto si občas listuji v kalendáři a vyhlížím den, kdy se současný vládní kabinet definitivně rozpustí. Už kvůli našim dětem.

Návrh na zařazování dvouletých dětí do mateřských škol je totiž mimořádně hloupý. Takto malé děti ještě dětský kolektiv nevyhledávají a na rozdíl od starších dětí vyžadují individuální péči. Chce-li vláda vyjít vstříc rodinám, jež hmotná nouze nutí k předčasnému vysílání matek do zaměstnání, pak ať raději hledá cesty, jak finančně zvýhodnit pro dítě mnohem příhodnější péči domácí. Když už se malé dítě nemůže, tak jak to má být, držet máminých sukní, pak ať je pro rodiče výhodnější pořídit si chůvu než odložit dítě do kolektivního zařízení.

Touto změnou nebudou trpět jen děti, nelehká situace čeká i samotné mateřské školy. Dvouleté dítě se nebude schopno zapojit do celé řady aktivit, vhodných pro děti staršího předškolního věku a proto bude muset mateřská škola vyčlenit vychovatelku, jež se bude muset přítomným prťatům věnovat individuálně. Pod střechou mateřské školy tak vzniknou státem podporované jesle. Zcela v duchu "barcelonských cílů Evropské unie", požadujících zajištění míst v jeslích pro nejméně třetinu dětí mladších tří let. Jako už v posledních měsících poněkolikáté, mráz přichází z Bruselu.

Ono je to s těmi mateřskými školami vůbec takové divné. A divný je již jejich název, pravdivě vypovídající o tom, že maminka, zaměstnaná mimo domov, není tam, kde by měla být. Ano, existují situace, kdy nemůže být svým malým dětem nablízku. Ale mají to být případy výjimečné, nikoli samozřejmé, jak je tomu dnes. Setkal jsem se se ženami, jež si vážně kladly otázku, zda jsou normální, když se svými dětmi zůstávají doma, zatímco jejich sousedky a kamarádky dávají přednost profesní kariéře.

Plně se proto ztotožňuji s postojem Hnutí pro život, jež se v této věci obrátilo na předsedu vlády Jana Fischera tímto dopisem:

 

Vážený pane premiére,

dovolujeme si vás požádat o zamítnutí návrhu MŠMT na Zařazení dětí od dvou let věku do mateřských škol. Očekávání, že navrhované změny způsobí prudký nárůst dvouletých dětí kolektivně vychovaných státem až na 50% populačního ročníku, jsou velmi zneklidňující.

Návrh bude v konečném důsledku znamenat zhoršení péče o malé děti svěřené rodiči státu a výrazné zatížení státního rozpočtu o 1.7 miliardy Kč ročně.

Roční náklady na státní péči o jedno dítě se předpokládají minimálně ve výši 47 tisíc Kč. Tyto náklady navíc nezahrnují např. náklady na další vzdělávání pedagogických pracovníků, školní stravování, náklady na kontrolu a náklady zřizovatelů – obcí.

Vzhledem k tomu, že do jeslí umísťují rodiče své děti zpravidla v obtížné ekonomické situaci, bylo by jednoznačně efektivnější zamýšlené prostředky poskytnout přímo rodinám, nevnucovat státní systém a nechat na rodičích, k jaké formě péče o dítě se rozhodnou.

Podle poznatků vývojové psychologie je pro dítě až do konce předškolního věku žádoucí, aby se po většinu času nacházelo v přítomnosti rodičů, zejména matky. Péče o osamocené děti v jeslích negativně ovlivňuje jejich sociální a emocionální rozvoj. Takové děti často citově strádají.

Záměr však zřejmě nesleduje ani dobro rodin ani zdravý vývoj dětí, ale je motivován zřejmě nejen politicky, ale i ideologicky. Naše země byla opakovaně kritizována, že matky po porodu pečují o své děti příliš dlouho a otálejí se zapojením se do pracovního procesu. Ideologicky se do rozhodnutí zřejmě promítá i staronová představa sociálního inženýrství, že dítě patří státu a je lepší, aby ho stát kolektivně vychovával, neboť jen tak se zabezpečí rovnost občanů, jednota předávaných hodnot a eliminují se zastaralé postoje a názory rodičů.

Falešná agenda rovnosti mužů a žen vede k tomu, že oproti minulosti, kdy muž získával poctivou prací tzv. rodinnou mzdu, neboť se očekávalo, že z ní uživí rodinu, obdrží nyní jen omezený plat a tím je žena nucena vydělávat peníze stejně intenzivně jako muž. Paradoxně je tak žena zbavena možnosti těšit se ze svých dětí, poskytovat jim individuální péči a je nucena se podřizovat diktátu feministických ideologií, které velí ženám, aby se maximálně pracovně nasazovaly.

Pokud budou mateřské školy skutečně určeny i pro dvouleté děti, půjde o nevyzkoušený experiment. Těmto dětem jsou nyní určeny jesle, kde je dětem v malé skupince věnována neustálá péče. Nutno podotknout, že i jesle samotné odlučují děti z přirozeného prostředí rodiny, ovšem oproti tomu mateřské školy předpokládají, že jejich žáci již mají základní hygienické návyky, nepomočují se a jsou adaptované na dětský kolektiv. Přijímání dvouletých dětí do školek jim může způsobit ještě větší psychickou újmu.

Z těchto důvodů si vás dovolujeme požádat, abyste záměr MŠMT na Zařazení dětí od dvou let věku do mateřských škol zamítli.

 

V úctě

Radim Ucháč

prezident HPŽ ČR

Za pozornost stojí i leták Ligy pár páru, viz zde.

Návrh ministryně školství bohužel není ve svém protirodinném zaměření osamocen. Jeho neblahým předchůdcem je „konzervativní“ reforma bývalého ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, finančně zvýhodňující matky, odcházejících co nejdříve z domova do placeného zaměstnání.

Krátce k druhému tématu dnešního zamyšlení. Můžeme se radovat, vládní krize je zažehnaná! Ano, Michael Kocáb se vrací do Strakovky. Sice už ne v pozici ministra, ale i ve funkci zmocněnce pro lidská práva se dá napáchat mnoho jen obtížně odstranitelných škod.

Kdo si tedy myslel, že odchodem M. Kocába z vlády ztratí protest Akce D.O.S.T. na naléhavosti, má nyní o to větší důvod přijít ve středu 28. dubna v 16:30 na Malostranské náměstí a následně před úřad vlády na nábřeží E. Beneše, kde protest proti sociálnímu inženýrství pod rouškou ochrany lidských práv vyvrcholí.