Jsou okamžiky, kdy člověku dojde humor a musí se začínat vyrovnávat s nejčernější realitou. V CNN právě vysílali takřka plačící dívku z Nizozemska, která zůstala viset na cestě z Tokya do Amsterodamu v Hongkongu, kde jí řekli, že lety jsou obsazené až do května. Jak jí tady v šanghajském hotelu rozumím.

Náš program se zatím vyvíjí podle plánu, protože let do Helsinek a do Prahy má být až ve středu. Jenže s prodlužováním bezletové zóny nad Evropou se pomalu začínám smiřovat s realitou, že ve středu nikam neodletím. A co má dělat nervózní novinář, aby nebyl tolik nervózní? Sbírat informace. I když to je v komunistické Číně poněkud složitější.

První zpráva je celkem dobrá: česká účast na výstavě Expo 2010, která vypuká 1. května, není ohrožena, protože 99 procent exponátů sem bylo dopraveno před středou minulý týden. Horší zpráva je, že český generální komisař je v Česku. „Řím ještě létá a je to jen šest hodin autem," napsal mi v SMS zprávě mluvčí naší expozice Jiří F. Potužník, taktéž pobývající v Praze. Jeho optimismus bych chtěl sdílet.

Šanghaj má co do počtu odbavených pasažérů největší mezinárodní letiště v Číně, známý Pudong s vlakem na magnetickém polštáři. Jsou tu tudíž stovky, možná už pomalu tisíce cestujících, kteří neodletěli do Evropy. Jejich přesné číslo pořádně nikdo neví. Podle zdrojů z úřadu veřejné bezpečnosti (což není policie), která má pravomoci prodlužovat víza, se v pondělí čeká nával až osmi stovek žadatelů o prodloužení. To je jediné číslo, podle kterého se dá odhadnout rozsah problému tady v Šanghaji. V čínském tisku se naopak píše o čínských turistech, kteří uvízli v Evropě. Pro ně je prodlužování schengenských víz prý opravdu problém.

Místní turistická kancelář městské vlády se zatím nechystá vydat nějaké oficiální varování ani pomáhat turistům, protože problémy jsou prý dočasné a vyřeší se za několik dnů. Navíc, individuálních turistů či byznysmenů je relativně málo. Největší skupinu nešťastníků tvoří turisté na organizovaných zájezdech, které mají pevně pod kontrolou jejich čínští průvodci a organizátoři.

Co je také zajímavý problém, je doprava nákladů. Přes Šanghaj létají do Evropy mimo jiné mobilní telefony a počítače, které se prý hromadí v místních skladech, protože cargo také nelétá. Evropané se tedy nejen nedostanou domů, ale ti, co doma jsou, si nekoupí třeba poslední verze iPhonu. Čili peníze neztrácejí jen aerolinky, kde bych tedy nyní nechtěl dělat manažera.

Takže se nabízí otázka: je to čím dál víc o nervech a nebo o penězích? O nervech a penězích celého světa, o nervech a penězích v opravdu v globálním měřítku.