Řada lidí přemýšlí nad tím, proč se Jiřímu Paroubkovi tak daří oslovovat voliče. Někdo dochází k závěru, že většina starší a méně vzdělané populace, opravdu dobře zacílené kampani a všem těm slibům ČSSD věří: bude na 13. důchody, zároveň se ale sníží schodek za pár let na polovinu. Zvedneme daně bohatým, odstraníme nezaměstnanost, doženeme Německo apod.

Jiní se potenciálním Paroubkovým úspěchem zabývají velmi detailně jako třeba kolega Petr Honzejk ve svém zdařilém a promyšleném textu.

Honzejkův bodový výčet je v řadě věcí přesvědčivý: osobně ale vidím důvody potenciálního volebního úspěchu sociální demokracie přeci jen o něco prozaičtěji.

1. Jsme v krizi, roste nezaměstnanost. Skoro každá rodina ví o nějakém nezaměstnaném. Hlavně se ale spoustu lidí bojí, že přijde o práci. V takové situaci je jaksi přirozené - a to všude na světě - že lidé inklinují spíše k levici. Troufám si tvrdit, že výsledek posledních německých voleb je zářnou historickou výjimkou. Sice geograficky blízkou, ale pořád výjimkou.

2. Druhým podstatným bodem je efekt střídání či kyvadla. Sociální demokracii se podařilo navodit dojem, že s Fischerovou vládou má poměrně málo společného. Lidé stále vnímají ČSSD jako opozici, podobně jako celé čtyři roky předtím.

3. Topolánkova vláda se sice o některé reformy pokusila a některé i prosadila, leč předem si daňovou reformou zařídila, že platů poslanců a ministrů se žádné úspory nedotknou. To, myslím, lidé vnímají velmi negativně. Politici mají jít příkladem, bez toho nejde reformy nikdy s úspěchem dělat.

Některé nápady ODS vypadají jako z Marsu. Například, že nezaměstnaní mají podnikat. Potíž je v tom, že o podnikání nezaměstnaných mluví lidé, kteří se od osmnácti živí politikou (a sami mají s podnikáním společného jen to, že jsou placeni z daní, které platí podnikatelé) a v parlamentu jsou od doby, co jim oschlo mléko na bradě.

Politici zahrnují veřejnost populistickými sliby všude na světě. Je to sice nehezké a smutné, ale je to tak. Důležité je, jestli tyto sliby budou po volbách plněny či nikoli.

Nejtemnější je v tomto ohledu maďarský scénář mezi lety 1998-2008. Levice i pravice se předháněly nejen ve slibech, ale také v jejich plnění: Politické strany substituovaly své role, aby zemi nakonec přivedly málem k bankrotu.

Bude Paroubek sliby plnit nebo ne? Jeden bankéř mi vyprávěl, jak mu Paroubek vysvětloval, že to jsou všechno jen sliby, že jen potřebuje vyhrát volby.

Nevím, nevím. Když někdo něco opakuje pořád dokola, stane se to součástí jeho identity (to se přihodilo třeba ODS s jejím euroskepticismem). Sociální demokracie svoje mantry o zdravotnických poplatcích a 13. důchodech opakuje bohužel už dost dlouho....

A ještě dva tipy: ke zdravotnickému programu sociální demokracie doporučuji vynikající článek Mirka Zámečníka.

A pro ty, co to náhodou ještě nečetli, vřele doporučuji diář Jaroslava Plesla ze sobotních Lidových novin. To je podle mne nejlepší a nejzábavnější „politická analýza" posledních týdnů.