Abychom si rozuměli, považuji Michaela Kocába za jednoho ze společensky nejškodlivějších ministrů Fischerovy vlády. Přesto si přeji, aby v ní do červnových voleb setrval. Přesněji řečeno, aby velel vládnímu úřadu, jenž má na starost co nejhladší průběh neomarxistického „velkého pochodu institucemi“. Zešílel jsem snad? M. Kocáb škodí vlasti a já mu přeji ministerské křeslo? Trpělivost, vysvětlím.

V popisu práce Kocábova vládního úřadu pro diskriminaci heterosexuálních mužů českého původu je nastolení takových poměrů ve společnosti, kdy se veřejné zastávání tradičních sociálních a kulturních vzorců stane projevem ryzí občanské statečnosti. Proto považuji za prospěšné, aby v čele takového úřadu stála osoba, jež svými činy svěřený úřad diskredituje. A lze si v danou chvíli představit vhodnější osobu pro zastávání této funkce než je Michael Kocáb?

Nechci se nyní pouštět do etického rozboru jeho záletů, po jejichž zveřejnění v bulvárním deníku požádal premiéra Fischera o přijetí rezignace. Stejně jako v případě odboráře Duška, kde mne daleko více než jeho výrok o homosexuálech zaujala hysterická reakce politických kruhů a místní pracující inteligence, tak i v případě Kocábovy aféry stojí za pozornost spíše to, jak na jeho jednání reagují výše uvedené vlivové skupiny. Lidé z okolí Václava Havla, jmenovitě Jiří Pehe a Karel Schwarzenberg, rezignační gesto M. Kocába náležitě oceňují. Prý zvedl laťku české politické kultury! Má ty prostoto. Patrně se pánové řídí myšlenkou, že kdo má zvednout laťku, musí ji nejprve shodit. V tomto případě nevěrou.

Katolické kníže nakonec chlípně prohlásí, že „Lejla je krásná černá holka“. Zatímco předseda „konzervativní“ TOP 09 přeje Kocábovi milenku, já si pro změnu přeju, aby se tento nelegitimní lidsko-právní pár stal v očích veřejnosti symbolem stejnou měrou nelegitimní nové morálky. A aby je i s tím jejich umanutým sociálním inženýrstvím a bojem proti normalitě poslala již brzy do patřičných míst.

P.S. Podle této zprávy lze usuzovat na to, že nabídka rezignace na funkci ministra nebyla míněna vážně. Kdyby si chtěl ministr Kocáb opravdu posypat hlavu popelem, jednoduše by odstoupil bez ohledu na to, co si přeje či nepřeje ministerský předseda. Toto divadlo je proto morálně ještě odpudivější než kdyby o rezignaci vůbec nemluvil. Laťka české politiky již opravdu nemůže být položena výše!