Zdá se, že v debatě o Řecku, dluhové krizi a eurozóně dochází k průlomu. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble prohlásil v rozhovoru pro deník Welt am Sontag, že Evropa potřebuje evropský ekvivalent Mezinárodního měnového fondu a že velmi brzy přijde s konkrétním návrhem.
Uvažuje se prý o tom, že při splnění přísných podmínek vznikne možnost pomoci v dodání likvidity. O pomoci se v eurozóně bude rozhodovat jednomyslně s vyloučením země, která o pomoc žádá. Je už také zřejmé, jak by se vyřešila slučitelnost se zákazem pomoci (no bail out clause) obsaženém v Lisabonské smlouvě. Opatření mají mít za cíl zabránit finanční nestabilitě eurozóny jako celku.
Oproti tomu má dojít ke zpřísnění Paktu stability a růstu. Země, které se budou chovat k vlastnímu schodku nezodpovědně, přijdou o přístup ke kohezním fondům a hlas v Radě ministrů. Der Spiegel píše, že návrh prý má podporu napříč politickým spektrem v Německu.
Je to sice zajímavý posun, troufám si však tvrdit, že změna pravidel nepůjde prosadit tak rychle, takže Řecka už se to jaksi moc týkat nebude a klíčová otázka dnešních dní - tedy jestli se Řecko obrátí k MMF nebo ne - zodpovězena nebude. Tohle je podle mne návrh, který se může týkat - bude-li v nějaké podobě přijat - dalších potenciálních krizí: Španělska, Irska, Itálie, Portugalska apod.
Co se naopak Řecka týká velice úzce, je návrh Jeana-Clauda Junckera na to, aby pod nepřímou kuratelou Evropské centrální banky vznikla jakási nová evropská (rozuměj „neanglosaská") ratingová agentura. Skutečnost jestli ECB vezme do zástavy dluhopis Řecka (například) nebo ne, závisí totiž na tom, jaké obligace dostane rating od jedné ze tří amerických agentur, jejíž reputace je po finanční krizi velmi ohrožena.
Zatím není jasné, jak se k oboum návrhům postaví Evropská centrální banka.
