Česká republika (respektive bývalé Československo) si nemůže stěžovat na to, že by v novodobé historii měla málo zlomových dat, která na dlouhá léta změnila zemi,
v níž žijeme. Zvláštní popularitu mezi politiky si v poslední době vysloužilo datum jediné: únor 1948.

Potřebujete postrašit voliče, přiblížit jim hrůzy, kterých se na lidu českém dopouští, či by se mohl dopouštět, politický protivník? Stačí sáhnout po učebnici novodobé historie, nalistovat příslušnou kapitolu a pak už jen hřímat. Skoro jako Gottwald, když se vrátil z Hradu.

Nezapomenutelný je Jiří Paroubek a jeho povolebního vystoupení v červnu 2006.

„Demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita," prohlásil rozčilený Paroubek. Za svůj projev se ale o několik dní později omluvil.

Vzhledem ke zkratkovitým (či spíše zkratovitým) vyjádřením to vypadá, že politici nelistují ani tak v učebnicích historie, ale čtou maximálně tak rychlé přehledy k maturitním otázkám. A tak dnes únorem 1948 straší zase ODS.

V předvolební inzerci občanští demokraté opět mobilizují proti levici. Zaplatili si proto inzerát, v němž dělají rovnítko mezi rokem 1948 a rokem 2010, mezi pány Gottwaldem, Husákem, Zápotockým a Filipem, Sobotkou a Paroubkem. A popisek zní: Jiří Paroubek zoufale touží po moci… jinak než s komunisty to těžko půjde.

Po moci pochopitelně touží i občanští demokraté, a s komunisty se dokázali dohodnout i oni, například při volbě prezidenta.

A naposledy politikům - konkrétně předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi - únor 1948 připomněla chystaná stávka dopravních odborů. Ať už si o téhle stávce myslíme cokoli, podobné srovnání je na místě asi tak, jako by Česká republika do bojů v Afghánistánu poslala místo profesionálů z Prostějova strejdy z lidových milicí…

Pětihodinové zastavení dopravy na železnici a možná v pár městech je sice uživatelsky nepříjemné, ale komunistický puč vypadal opravdu jinak. Důsledky února 1948 nás stály víc, než pár milionů korun, pozdní příchody do práce a nějaké ty nervy.

Banální zacházení se slovy, pohazování si zásadními dějinnými událostmi a jejich křivení podle aktuální potřeby vede k jedinému: k zamlžení historie, otupění veřejnosti, ztrátě paměti. Věděly to už i Rychlé šípy: Nevolejte o pomoc jen tak. Až se budete opravdu topit, nikdo vám už na pomoc nepřijde.

 

(odvysíláno jako Glosa RČ)