Kdybych chtěl být populista jako kolegové pravicoví politici, psal bych dnes o tom, že nejhůř odneslo světovou krizi v Evropské unii Lotyšsko, které nám léta dávali za vzor kvůli rovné dani (mají ji 25%). Pravda je ale poněkud složitější, Lotyšsko není na kolenou kvůli rovné dani (jen), ale kvůli řadě faktorů. Šlo zejména o orientaci především na služby, spolehnutí se na domácí poptávku, nemovitostní krizi a rozsáhlé zadlužování obyvatel v cizích měnách. Výsledkem je, že po letech masivního růstu propadá jejich ekonomika v řádu dvou desítek procent.
Své někdejší modly, Lotyšsko, Irsko, nebo dokonce Island nám dnes ale představitelé ODS nebo TOP 09 nepřipomínají. Neustále hovoří o Řecku, případně Španělsku, a tvrdí, že pokud nastávající volby vyhraje ČSSD, dostaneme se do situace zavánějící státním bankrotem. Když jsme začátkem tohoto týdne přišli s iniciativou dohodnout se napříč politickým spektrem o konsolidaci veřejných financí, vrhli se na nás s tím, že jsme chucpe. Tedy chlapík, který se bránil tím, že je sirotek, když ho soudili za vraždu vlastních rodičů. Argumentují, že chceme zadlužovat stát a přitom legračně naznačují, že republiku položí na lopatky 1,5 miliardy korun (v tomto roce by to bylo 750 miliónů), které chceme vrátit matkám s dětmi, z nichž mnohé nyní musí žít za 7 tisíc korun měsíčně.
Takže aby bylo jasno: ČSSD nechala ODS po volbách v roce 2006 stabilizovanou rozpočtovou soustavu a ekonomický růst ve výši 6,8 procenta. Díky tomuto přírůstku mohly veřejné rozpočty ročně automaticky růst o necelých 90 miliard korun. Ještě o rok později rostla ekonomika setrvačností o 6 procent. Proč v roce 2008, kdy krize zasáhla svět pouze z finanční stránky, klesl růst na 2,5 procenta? Podle mne šlo o jasný důsledek reforem Topolánkovy vlády. Ta navíc změnou daňového systému srazila rozpočtové příjmy. Jen v tomto roce tak přišly veřejné rozpočty o 50 miliard korun.
Opět ještě s krizí v nedohlednu začala ODS a její vládní koalice rozpouštět vytvořené rozpočtové rezervy. V roce 2007 tak například vyčerpala z rezerv na 55 miliard korun. V roce 2008 byly do státního rozpočtu „načerpány prostředky z rezervních fondů a fondů státních záruk uspořené v minulých letech ve výši 60,4 mld. Kč“ (MF ČR, Státní závěrečný účet ČR za rok 2008). Díky této injekci byl deficit státního rozpočtu jenom 20 miliard korun a ministr financí Kalousek mohl získat pochvalu od Mezinárodního měnového fondu. Přitom deficit ve skutečnosti dosáhl 80 miliard a byl o 15 miliard korun vyšší než v roce 2007.
Tak kdo je tady chucpe!?! O „skvělém“ odhadu hospodářského růstu na rok 2009 ani nemluvě…
To, co republika v daný okamžik nejvíc potřebuje, je oprostit se alespoň v odborných diskuzích od předvolební rétoriky a začít o našich veřejných rozpočtech vážně přemýšlet. Opravdu nestojíme na pokraji státního bankrotu, opravdu je naše míra zadlužení jedna z nejnižších v Evropě. Je ale třeba vážně uvažovat o tom, kam se v příštích letech vydáme. Zda jsme bez zásadní modernizace a oproštění od nejbrutálnějších korupčních metod schopni v pokrizové Evropě obstát. ČSSD je na takovou debatu připravena.
