Americké čajové dýchánky

Na americké politické scéně se etabloval nový zajímavý fenomén. Tea Party Movement potvrdil únorovou konferencí v Nashvillu, že je třeba jej brát v potaz i na celonárodní úrovni, nejen v místních komunitách jeho mnoha lokálních organizací. Jaké jsou možné dopady existence tohoto hnutí na obě hlavní americké politické strany a na osud agendy prezidenta Obamy?

Existence Tea Party Movementu je dobrou zprávou pro Republikánskou stranou v tom smyslu, že je zosobněním politické mobilizace americké pravice. S konečnou platností a trochou nadsázky je tak možné prohlásit, že pověstná Nixonova „tichá většina" přestala být tichá. I důsledkem toho mají republikáni v nadcházejících podzimních volbách do Kongresu více než slušnou šanci zaznamenat dobrý výsledek (i když definice „dobrého" výsledku je velmi obtížná, někteří velmi optimističtí konzervativci hovoří dokonce o převzetí kontroly nad Senátem).

Čajové hnutí ovšem s sebou pro republikány přináší i politická rizika. Vzhledem k faktu, že americký politický systém je nastavený krajně nepříznivě pro případný vzestup třetí významné politické strany, budou pijani čaje potřebovat Republikánskou stranu jako prostředek prosazení svých idejí. K tomu je americký politický systém nastaven naopak velmi dobře, neboť straničtí kandidáti jsou nuceni projít martyriem primárek, kde volí hlavně voliči orientovaní dál od politického středu. Když k tomu připočteme fakt, že značný počet členů Tea Party Movementu kritizuje stávající republikány úplně stejně jako demokraty a že někteří spíše centrističtí republikánští politici si již vysloužili nálepku RINOs - Republicans in Name Only - nezdá se možnost vítězství čajového kandidáta ve vnitrostranickém klání úplně nereálnou. Pak ovšem přichází na řadu ono politické riziko, protože velmi pravicově založený kandidát by měl menší šance vyhrát ve všeobecných volbách, kde je potřeba získat hlasy nezávislých voličů. To ostatně ukázaly již doplňující volby v newyorském dvacátém třetím kongresovém obvodě vloni v listopadu, jehož křeslo Republikáni prohráli po 136 letech právě kvůli kandidatuře oblíbence Tea Party Movementu.

Demokraty přirozeně zvýšená aktivita politické pravice a její útoky na vládnoucí špičky příliš těšit nemůže. Spolu se schopností republikánské opozice zablokovat hlavní body demokratické agendy přispívá k očekávání volební prohry letos v listopadu. Ačkoliv ztráta několika křesel v Kongresu po vítězství v prezidentských volbách není z historického hlediska ničím výjimečným, nepříznivé vyhlídky vedly několik demokratických politiků k oznámení odchodu do důchodu a tedy rozhodnutí nekandidovat znovu do úřadu, např. senátoři Dodd, Bayh nebo Dorgan. Tím ovšem pouze zvyšují republikánské šance na úspěch.

V delším časovém horizontu však Tea Party Movement může být pro demokraty přínosem. Není vyloučeno, že jeho boj o ovládnutí Republikánské strany skončí vnitrostranickou rozepří a tedy jejím oslabením. Dále, jak již bylo zmíněno výše, může hnutí pokračovat v produkci nezvolitelných kandidátů a usnadnit tak případná demokratická vítězství - zde se jako příklad nabízí případná kandidatura Sarah Palinové na prezidentku v roce 2012.

Zdá se, že Tea Party Movement nijak nezlepší stávající dysfunkčnost amerického politického systému. Naopak, jeho tlak na konzervativní politiky nejspíše přispěje k již tak značné polarizaci scény ve Washingtonu a neochotě opozice zaujmout konstruktivní roli v politickém procesu. Není úplně jasné, jak hodlá hnutí přispět ke snaze nalézt řešení palčivých amerických problémů, jako jsou ekonomické a rozpočtové otázky, reforma zdravotní péče nebo klimatické změny. Agenda prezidenta Obamy je pro jeho členy v zásadě nepřijatelná, ovšem samotná struktura hnutí, tj. relativně volně organizované seskupení lokálních organizací, znemožňuje jasně identifikovat jeho cíle. Navíc některé ideje objevující se mezi členy (např. zrušit Fed nebo daň z příjmu fyzických osob) jsou utopické povahy.

Bylo by velkou chybou připisovat Tea Party Movementu větší vliv a roli, než mu přísluší. Jedná se do velké míry o reakci na zvolení Baracka Obamy a hlavně o produkt stávající ekonomické krize, který, jakmile se zlepší hospodářské vyhlídky a ukazatele zaměstnanosti, ztratí na hlasitosti. Do té doby ovšem může zajímavě zamíchat kartami. 

Jiří Skoupý

Autor je analytikem AMO