Zastánci centralizace moci na úrovni panevropských institucí mohou bankrotujícím Řekům srdečně poděkovat. Mizerný stav řeckých veřejných financí má za následek otřesy v celé eurozóně, údajně ohrožující stabilitu společné měny. Byl to tuším Václav Klaus, kdo po založení měnové unie upozorňoval, že má-li společná měna v praxi obstát, nebude to možné bez účinné unie fiskální. Stávající finanční a hospodářská krize v zemích Evropské unie je pro vznik společné a pro všechny členské státy závazné fiskální politiky mimořádně vhodnou příležitostí.
Však už se Herman Van Rompuy i José Manuel Barroso nechali v souvislosti s hledáním řešení pro Řecko a záchranou eurozóny slyšet, že nadešel čas pro jednotné „hospodářské řízení“ Evropské unie.
Stoupenci založení eurostátu, vědomi si toho, že svého cíle nedosáhnou transparentními demokratickými prostředky, uvedli před lety v život společnou měnu. A nyní, kdy je více než zřejmé, že není možné užívat jedinou měnu pro tak kulturně i hospodářsky heterogenní území, dosáhnou svého mocenského cíle tím, že pro všechny členské státy zavedou jednotnou fiskální politiku. A z heterogenního území bude rázem území homogenní. A tedy i snadněji ovladatelné.
Náhoda? Ani náhodou.
