Spekulanti, tedy především velké hedgeové fondy, zaútočili v uplynulých dnech a hodinách na společnou evropskou měnu. Chicagská burza, kde se obchoduje s deriváty, eviduje celkem 40.000 kontraktů proti euru. Spekulanti zaujali tzv. krátké pozice proti evropské měně a na její oslabení vsadili téměř 8 miliard dolarů, což je jako spekulativní útok proti jednotlivé měně historický světový rekord.
Investoři (spekulanti) jsou nervózní především z toho, jak se tzv. řecká dluhová krize šíří na Iberský poloostrov, tedy do Španělska a Portugalska. Riziková prémie, kterou jsou investoři ochotni platit za španělské či portugalské dluhopisy prudce roste. Do toho jsou tu smíšené vyhlídky Německa, kde překvapivě poklesla průmyslová výroba a objednávky průmyslu.
Útok na euro samozřejmě vede různé komentátory k zajímavým úvahám. Wolfgang Munchau z Financial Times v pondělí napsal, že situace připomíná spekulativní útok na systém směnných kursů v Evropě v roce 1992.
Podle Munchaua je naprosto zásadní, aby Evropská unie měla svůj vlastní autonomní plán na řešení řeckého problému. EU nesmí dopustit, aby Řecko spadlo do kurately Mezinárodního měnového fondu. Kdyby se tak stalo, vyslala by eurozóna o sobě signál, že není měnou, ale pouze dočasným systémem fixovaných směnných kursů.
Marco Annunziata píše v deníku The Wall Street Journal, že eurozóna se chová jako příliš sebevědomý teenager, který se ale cítí svým okolím nepochopen a trpí obrovskými výkyvy nálady. Fundamentálním problémem eura jsou vnitřní nerovnováhy, pro které neexistuje žádné institucionální řešení. Lékem by byla funkční politická unie, pro kterou ale neexistuje politická vůle.
Nobelista Paul Krugman v jednom blogu zdůrazňuje, že řecká nebo irská ekonomika jsou z hlediska velikosti eurozóny spíše nicotné, jediný zásadní problém představuje ekonomika španělská.
