Popírači holocaustu v arabském světě

"Židé, kteří jsou oběťmi Holocaustu nyní utlačují Palestince. Chci jim vzkázat: poučte se z historie, musíte proti utlačování a represi bojovat všude a vždy." Toto prohlášení pronesl Mohammed Barakeh, arabský poslanec izraelského parlamentu Knessetu, před svojí plánovanou návštěvou vyhlazovacího tábora v Osvětimi při příležitosti 65ti letého výročí jeho osvobození.  Účast Barakeho v oficiální izraelské delegaci vedené premiérem Benjaminem Natanjahuem vzbudila rozpaky až rozhořčení jak mezi některými židovskými tak mezi arabskými obyvateli Izraele.

Někteří pravicoví členové Knessetu se obávali, že Barakeh se pokusí přirovnat židovské utrpení během Holocaustu k utrpení, které po vzniku Izraele zažívají Palestinci. Pravě palestinský přístup k Holocaustu, který do jisté míry kopíruje přístup muslimského světa k této tragické události evropské historie, Židy v Izraeli značně popuzuje. Výroky íránského prezidenta Ahmadenížáda o tom, že žádný židovský Holocaust nikdy nebyl, respektive že jediný Holocaust je ten, který provádí Izraelci na Palestincích, jsou již notoricky známé. Bohužel ale Ahmadínežád není v oblasti Blízkého východu v těchto výrocích žádným extrémistou. S podobnými prohlášeními se můžeme opakovaně setkat i v arabských zemích kde zaznívají z úst a per respektovaných akademiků a žurnalistů.  Z arabských zdrojů se tak dozvídáme, že v Evropě před válkou vůbec tolik Židů nežilo, aby jich mohlo být 6 miliónů zavražděno. Profesor historie na Islámské univerzitě v Gaze označuje Osvětim a Dachau za desinfekční stanice, a další palestinský specialista, tentokrát inženýr, prohlásil, že není možné, aby bylo za tak krátkou dobu období druhé světové války spáleno tolik těl a že židovských obětí bylo maximálně 30.000. Ještě nezapomenul podotknout, že po návštěvě Sachsenhausen nabyl dojmu, že hygienické podmínky tam byly lepší než ty, ve kterých žijí palestinští vězni v izraelských vězeních. Muslimští popírači Holocaustu obviňují Židy a především sionisty z toho, že úmyslně nadsadili počty židovských obětí, aby vzbudili pocit viny u světového společenství, které tak souhlasilo se vznikem státu Izrael. Izrael tak podle nich Holocaust pouze zneužívá a pod rouškou oběti vykonává ten nejhorší zločin současnosti v podobě okupace Palestiny.

Dalším pohledem na Holocaust, se kterým se v arabském světě je možno setkat je obvinění, že během války sionisté spolupracovali s nacistickým režimem. Tato teorie tvrdí, že sionistům šlo o to dostat do Palestiny co nejvíce mladých Židů z Evropy a nejlepší motivací pro odchod se měla stát právě likvidace starých, nemocných a také těch, kteří s myšlenkou odchodu do Palestiny nesouhlasili. Nacisté pak měli podpořit nový sionistický stát na Blízkém východě jako svoji základnu pro své další zájmy v regionu. Tuto teorii ve své  doktorandské práci rozvedl například dnešní prezident Palestinské samosprávy Mahmud Abbás. Od toho je již jen malý krůček k tomu, aby za pravé oběti Holocaustu byly v arabském světě považováni Palestinci. Ti totiž pocítili následky vzniku státu Izrael nejvíce a dodnes musí čelit izraelské okupaci. Izraelská armáda je tak často v arabských novinách přirovnávána k wermachtu či SS a izraelští nejvyšší političtí představitelé jsou připodobňováni k nacistickým pohlavárům.

Otázkou zůstává, proč arabský svět mnohdy tak rezolutně odmítá přijmout Holocaust za historický fakt, proč ho odmítá zařadit do školních osnov a proč typické nacistické symboly tak často doprovází zprávy o Izraeli. Pro arabský svět, který se zdaleka ještě nevyrovnal s existencí židovského státu je nepřípustné, aby uznal židovské utrpění za druhé světové války. Byl-li by přiznán legitimní status oběti Židům, nemohli by si ho výlučně nárokovat Palestinci. Stát Izrael svoji legitimitu odvozuje také z potřeby zabránit tomu, aby se opakovala situace, kdy Židé neměli kam jít a to ani v době, kdy umírali po tisících v plynových komorách. Odmítáním Holocaustu je tak odmítán morální nárok Židů na svůj vlastní stát na území Palestiny. V neposlední řadě je pro arabský svět obtížné považovat Židy za bezbranné oběti nacistické mašinérie, když jen tři roky po skončení války utrpěli z jejich rukou arabské země porážku v první izraelsko-arabské válce.

Časté zpochybňování a relativizování Holocaustu v arabském světě má ty dopady, že mezi Izraelem a jeho sousedy stojí jedna z dalších, ne nepodstatných překážek. Pro Izrael, kde žije dodnes na čtvrt miliónu přeživších, představuje tato tragédie druhé světové války nepřekonatelné trauma. Neochota arabského světa toto trauma pochopit a také časté zneužívání symbolů nacistického Německa při kritizování Izraele, vzbuzuje v židovském státě rozhořčení a odpor. Snad o to více bychom měli ocenit ochotu arabského poslance Mohammeda Barakeho jet do Osvětimy a tím tak vyjádřit respekt obětem. Je to zatím ale jen malý krůček a další kroky arabský svět v jeho přístupu k Holocaustu teprve čeká. Snad tak jednou nastane doba, kdy nebude možné, aby na stránkách libanonských křesťanských novin al-Anwar vyšla karikatura, ve které se potká izraelský premiér David Ben Gurion s Adolfem Eichmanem. Říká Ben Gurion Eichmanovi: "Zasloužíš si umřít kvůli smrti šesti miliónům Židů". Na to Eichman odpoví: "Mnozí tvrdí, že smrt zasloužím proto, že jsem svoji práci nedokončil". 

Irena Kalhousová

Autorka je analytičkou AMO

pro Český rozhlas 6; 29. ledna 2010