Řečí čísel je prostě řečeno, že svět bude za několik desítek let vypadat naprosto jinak. Německo bude v roce 2050 islámské, Francie má ve velkých městech téměř polovičku mládeže do třiceti let z muslimských rodin. Takové a podobné informace šíří krátké video pravděpodobně americké provenience, které se po internetu šíří s názvem Kolonizace světa.

V elektronické poště si mi objevil odkaz na tento šot už několikrát za poslední čtvrt roku. Za zvuku apokalyptických zlomů, hlubokým basem vyřčeno se tu skládá jedno takzvané proroctví za druhým a vše je uzavřeno mohutným závěrečným apelem a prosbou o šíření. Prognózy, jakkoli reálně vycházející z kalkulací, jsou tu představeny jako nevyhnutelná budoucnost. A vina či možnost na tom něco změnit je položena na bedra člověku. Ostatně právě proto tuto křesťanskou, možná přesněji americkou paniku posílá někdo po internetu.

Bída naší doby a v ní žijící populace je v tom, že nerozlišuje mezi prognózou a proroctvím. Prognóza stojí na číslech a lidském rozumu. Je to dobré řemeslo, nicméně jej vždy doprovází mnohá „ale“. Za proroctvím stojí nějaká autorita, řekněme Bůh, který sděluje budoucnost, jež občas nemá oporu v demografii či ekonomice, ale stojí na logice svrchované vlády nad světem. Ten, který svět stvořil, má právo jej přetvořit. Svěřuje vládu komu chce, začíná epochy a končí je. Proroctví obsahuje vždy ještě jednu důležitou zprávu. A to je zvěst jistot pro Boží lid, pro všechny hledače spravedlnosti, pravdy a čistoty. I kdyby se svět převrátil naruby, mají ti věrní naději. To je ve shrnutí podstata všech biblických proroctví, která je v omezené míře Staré smlouvy známa i muslimům.

V tom, co se šíří po světě, je možno dohledat na začátku záměrně šířený nepokoj, možná dokonce i muslimskou paniku, kterou Američané či křesťané obecně jen opakují. A to k radosti muslimům... Hlupákům ze západu je možno předhodit domněle křesťanský výtvor šířící paniku, a pak to vření stačí jen přiživovat, protože oni si odkaz posílají sami. 

Zmiňovaný šot na internetu jsem bez velkého vzrušení poslouchal až do okamžiku, kdy se v něm citují slova lybijského vůdce, jenž nám cosi vzkazuje od Alláha, který dá Evropu muslimům bez boje. Tak na to nejsem ochoten skočit! Jsem sice relativně mladý, ale takových vůdců, faraonů, generálů, prezidentů, předsedů a náčelníků, kteří vykřikovali, že budou vládnout světu, už tu bylo mnoho.  Ať tím světem mysleli na své údolí či kontinent, skutečnost nebyla v jejich rukou, ale v rukou kohosi nad nimi. Ještě nikdo z nich neobstál. A to je budoucnost i lybijského vůdce, jehož tvář už napohled vypráví o smutku, úzkosti a bídě.

A také tím poselstvím ta domněle křesťanská či americká panika odkryla svoje muslimské podolky. Takhle to je! Proto nám kdosi bez podpisu v tiráži vyřizuje, že křesťanské kultuře zbývá pouhých sedmnáct let! A proto se rozesílá video, které zamlčí veškerou vnitřní problematiku islámského světa, krize a otazníky, jež lze také vyjádřit demografickými studiemi. Ale nejde jen o video, jde o šeptandu, která se vede na mnoha dalších úrovních. Na jedné straně je „dospělou politikou“ úporně potlačována jako neobjektivní, na druhé straně je příčinou nočních můr malých i velkých.

Dost už bylo apokalyptických řečí a konec šíření paniky! Může být vše podle demografických konstant, může to být ještě horší a vývoj strmější. Může to znamenat mnohá příkoří a bolesti. Nicméně vůbec to neznamená, že by se svět ponořil do chaosu, v němž je třeba vyměnit naději za hysterii, lásku za podezřívavost a hluboký pokoj za paniku strachu. Vůbec to neznamená, že tváří v tvář útlaku zbude člověku pouhá možnost kolaborace, asimilace či přestupu na islámskou víru. Vůbec to neznamená, že naše děti by radši neměly mít děti a neměly je vychovávat křesťansky. A na konec vzkaz na adresu křesťanských vůdců: Pastýřská péče nenakládá osudovou odpovědnost za budoucnost světa na lidi. Duchovní boj není boj proti jiným vírám, ale boj za svou věrnost. Pastýři vedou lid k pravdě, důvěře a věrné lásce. Vládce tohoto světa, který bude určovat jeho chod, je přece jen Jeden.