Česká republika má rozpočet na příští rok. Po letošním schodku veřejných financí v rozsahu zhruba 7 procent HDP, nás čeká příští rok schodek 5,5 procenta HDP. Vzhledem k tomu, že by ekonomiku neměl postihnout stejný propad jako letos, to není nijak ambiciózní rozpočet.
Ministr financí Eduard Janota připravil rozumný kompromis. Ten měl sice daleko ke zdravým státním financím, představoval alespoň snahu problém zmírnit. Po jednání o rozpočtu ministr financí jen zklamaně poznamenal, že měl přehnané ambice. Zbyl z nich jen pocit marnosti.
Rozpočet na příští rok není úsporný. Lze pro něj spíše použít přívlastky: krátkozraký, populistický, falešný a nezodpovědný. V okamžiku, kdy stav veřejných financí představuje hlavní riziko v mnoha zemích a je nyní hlavním zdrojem obav na finančních trzích, se český parlament rozhodl přilévat oleje do ohně. Nic není platné varování před dalším zadlužováním a riziky z toho vyplývajícími z úst mezinárodních organizací, Evropské komise, ČNB, naprosté většiny ekonomů i samotného ministra financí.
Skrytým zvýšením již beztak vysokého deficitu o odhalením neochoty či neschopnosti poznat dlouhodobě neřešené rozpočtové problémy. se zvyšuje zranitelnost české ekonomiky. Loňskou finanční krizi přestály české finanční trhy s malými šrámy, nyní budou zranitelnější. Marné může být volání, aby nás neházeli do stejného pytle s Maďarském či Rumunskem. Nezodpovědná rozpočtová politika mění obraz české ekonomiky z bezpečného přístavu na nestabilní bárku v neklidných vodách mezi finančními krizemi. Při pokračování po této cestě je jen otázkou času, kdy České republice začne erodovat její rating a důvěra investorů.
Jaká je cena za nezodpovědnost? Tento týden byl přehodnocen výhled ratingu Španělska a snížen rating Řecku. Od okamžiku, kdy Řecko přiznalo, že loňský schodek je výrazně vyšší a situace se nezlepší letos ani příští rok, posunula se výnosová křivka řeckých státních dluhopisů o 150 bazických bodů výše. Pokud by totéž následovalo při snížení ratingu českých státních dluhopisů, zvýšily by se úroky placené z veřejného dluhu ročně o 20 miliard korun. Tolik může stát český populismus.
Fiskální politika by měla ekonomice pomáhat – zajišťovat financování veřejných služeb a zmírňovat kolísání ekonomiky. V českém případě naopak dlouhodobě představuje jeden z nejvíce destabilizujících a rizikových prvků. To není cesta k prosperitě ale prudkým výkyvům a bolestným krokům v budoucnosti, které negativně postihnou celou společnost.
