Některá náměstí již zdobí vánoční stromy a obchodními halami začínají znít koledy, nazpívané popovými hvězdami, kterým je opěvovaný Ježíšek zcela lhostejný. Snad každému z nás po roce opět naskakuje husí kůže z toho kde, komu a co ve zbývajících týdnech „pořídit pod stromeček“. Nemám nic proti obdarovávání svých bližních, zvláště je-li to i mimo Vánoce a nejedná-li se jen o dary hmotné. Ale nemohu se smířit s myšlenkou, že od konce listopadu do Štědrého dne bude mezi nejnavštěvovanější místa v Čechách patřit jiné Palladium, než je to staroboleslavské.

 

Jistě mnohokrát uslyším otázku, zda jsme již připraveni na Vánoce. A já budu vědět, že jsem tázán na to, zda již máme všechny dárky, napečené cukroví a poklizený byt. Já vím, to všechno ke slavení Vánoc patří a samozřejmě, že ani tento aspekt jejich příprav nechceme zanedbat. A tak většinou odpovím, jak se to ode mne čeká. Protože nemám tu odvahu říci, že na slavení narození Spasitele budeme připraveni jen tehdy, pokud ty čtyři předcházející týdny prožijeme adventně.

 

Co to ale znamená? Adventus značí příchod. A my dobře víme, kdo má být o Vánocích přivítán. A také dobře víme, že nemá-li to uvítání být pokrytecké, musí být srdečné. Ano, náš vánoční Host musí nejprve vejít do našeho srdce, aby s námi mohl hodovat u štědrovečerního stolu. A v tom srdci pro něj musí být připravené místo, aby to nedopadlo jako ve městě, kde se před více jak dvěma tisíci lety narodil.

 

 

Liturgickou barvou adventního času je fialová, symbolizující kajícnost, neboť tato doba je svého druhu postní. Z oltáře jsou odstraněny květiny, vynechává se Gloria a liturgická čtení (mešní i „hodinková“) nevedou k prožívání radosti, kterou toužebně očekáváme, nýbrž nás vyzývají k pokání.

 

Jestli tedy máme před slavením Vánoc někde smýčit, tak jsou to především kouty našich duší. Kdo chce prožít Vánoce v duchu, v němž to betlémský "oslavenec" zamýšlel, nemůže přeskočit Advent. Nespěchejme, Vánoce nám nikam neutečou. Byla by škoda darovat tento drahocenný adventní čas obchodníkům se zbožím, které zpravidla k životu, natož pak ke spáse, nepotřebujeme.