Při diskusích s akademickou veřejností zaznívají různé argumenty a názory, co dělat s plzeňskou právnickou fakultou. Domnívám se, že pro naše vysoké školství a reputaci akademické samosprávy by bylo nejlepší, kdyby rektor a nově zvolený senát Západočeské univerzity využili par. 9 vysokoškolského zákona, podle kterého senát „rozhoduje na návrh rektora o ... zrušení součástí vysoké školy“. Opatření sice může vypadat krutě, ale výsledný efekt by podle mého názoru měl více pozitiv, než negativ.

Hlavním negativem by byla situace studentů a pracovníků fakulty. Lze ale očekávat, že dobří studenti i zaměstnanci by našli odpovídající uplatnění na zbývajících právnických fakultách či jinde. Ostatně sám prorektor ZČU František Ježek v univerzitním měsíčníku STADY říká, že „pokud by došlo k těm nejhorším variantám vývoje na FPR, je povinností vysoké školy zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole.“

Jaká by byla pozitiva? Především by se ukázala schopnost samosprávných orgánů našich vysokých škol vypořádat se s vnitřními problémy bez nutných zásahů zvenčí. Je sice hezké, že ministerstvo ochotně nabízí pomoc (např. institutem nucené správy) v případě nouze, zároveň však ve své zprávě k situaci říká, že kompetence akademických orgánů nejsou dobře nastaveny a pléduje pro komplexní reformu terciárního vzdělávání. Tady musí zablikat varovná kontrolka: kvalitní reforma vysokého školství by byla jistě užitečná, hrozí tu ovšem, že záminku nápravy „zásadních nedostatků“ systému využijí pokoutní lobbyisté ke svým cílům. Obavy panují například ze zvažovaného přesunu části kompetencí na orgány složené z externistů - správní rady (před časem jsem na toto téma psal zde). Optimistická vize nám ukazuje nadhled moudrých správců zvenčí, nezatížených vnitřními žabomyšími bitvami a schopných strategické vize v širším kontextu. Pesimistická pak vidí nástroj posílení vlivu lokálních kmotrů a gubernátorů, pro které je současná univerzitní autonomie a samospráva určitou překážkou: veřejné zakázky větší univerzity přece musí být lahůdka, tak proč nevyužít nástrojů, které jim cestu usnadní. Vyladit systém chce chladnou hlavu a nikoliv reformování stylem „jdeme na to, teď odstraníme maléry typu Plzeň“. V ministerské analýze se také lamentuje nad nedostatečnými pravomocemi rektora, který nemá žádné páky podobným nehoráznostem na jednotlivých fakultách zabránit, a bylo by tedy záhodno je posílit. Není to pravda - rektor má dosti silné páky, jak si vynutit dodržování pravidel. Každý vysokoškolský diplom nese podpis rektora, podobně i každá žádost o grant. Pokud se rektor nemůže zaručit, že vše proběhlo řádným způsobem a probíhat nadále bude, nepodepíše. Institut nepodepsání je velmi silný, jak jsme mohli být svědky z nedávných událostí. Touží dnes někdo po těchto zkušenostech, aby se třeba ještě více posilovaly pravomoci českého prezidenta?

Podobně též hořekuje ministerstvo, že má „velmi omezené nástroje“ zasáhnout do vývoje a zjednat pořádek. Ministerstvo však podle zákona (par. 53) může jmenovat své zástupce do komisí pro státní závěrečné zkoušky - pokud by byl tento nástroj důsledně využíván a komisaři řádně vykonávali svou funkci, opět lze těžko očekávat, že by situace došla až tak daleko (zvláště pokud vysoce postavený úředník MŠMT veřejně prohlašuje, že už nějaký ten rok o situaci v Plzni věděl - "...všichni jsme to věděli"). Velmi ostře kritický rozbor ministerské analýzy prezentoval prof. Zlatuška na Radě vysokých škol, vřele ho doporučuji k přečtení zde.

Exemplární poprava určitě není zcela spravedlivé opatření. Větší či menší hroudu či jiskérku másla má na hlavě mnohem více institucí a osob, než jen právnická fakulta, její tehdejší vedení a pár jejích rychlostudentů. Někde to byl poněkud větší šlendrián, jinde třeba nedůslednost, kterou bych byl schopen tolerovat v rámci „tvůrčího chaosu“, který na mnohém pracovišti  vede k mnohem větším výkonům a lepším výsledkům, než rigidní režim přesně dle byrokratických pravidel. Exemplární poprava ale funguje. Slýchám teď kolem sebe velmi často - pokud jim projde TOTO, tak už si vůbec nemusíme dělat starosti s našimi nepořádky. Jak by nám mohli vytýkat ten či onen nedostatek, když tam to prošlo jen s výměnou vedení a několika málo odebranými diplomy? Pokud za to ale tato instituce zaplatí vlastní existencí, bude to velmi důrazně vztyčený prst pro všechny ostatní. Kdykoliv bychom coby zkoušející byli v pokušení „přehlédnout“ nedostatky v diplomce, neodsedět si důsledně státnice v komisi a jenom přiběhnout podepsat protokol, nebo s mávnutím ruky nechat projít u zkoušky studenta, který na to nemá, ve zkouškovém protokolu by nám drobný nápis pod čarou „Vzpomeň na FPR Plzeň!“ mohl připomínat, kam až to může vést.

Akademickou samosprávu považuji za jednu z největších vymožeností, které naše vysoké školy mají. Velmi mne zlobí, když se s ní ale zachází nezodpovědně - když se pracovníci či studenti nezajímají, koho a proč mají volit do senátu, když senátoři volbu děkana či rektora odbudou s ledabylostí výběru jogurtu, když na jednání senátu chodí nepřipravení - bez znalosti věci jen v touze si ze sportu „rýpnout do vedení“, když děkani či rektoři zavírají oči nad problémy své instituce (a když tak si jen povzdechnou, jak je od toho všeho podepisování bolí ruka). Jen to dává munici těm, kteří by rádi reformovali systém k obrazu svému: „podívejte, oni si sami vládnout nedokáží, je třeba přesunout jejich pravomoce jinam...“ Komu a kam? Zkusme to domýšlet, kam by to v naší transparentní a nekorupční demokracii mohlo vést a trochu se rozhlížejme po nejbližším okolí pro inspiraci.

Plzeňský rektor i univerzitní akademický senát teď mají šanci ukázat, že je naše akademická samospráva co k čemu. Bude zajímavé sledovat, jak se jí chopí. Vím, že Západočeská univerzita je dobrá škola s řadou výborných výsledků (viz např. letošní Českou hlavu v kategorii Gaudeamus). Přál bych jim, aby to dokázali.