Podstatná část veřejných financí směřujících do aplikovaného výzkumu by v příštích letech měla téct přes nový úřad, Technologickou agenturu České republiky - TAČR. Nedávno jsem tu psal o velmi svérázném návrhu na složení jejího předsednictva, pár týdnů uplynulo a další podivuhodnosti se stihly udát.

Jak se navrhuje...

Vrcholným orgánem TAČRu, který bude distribuovat miliardové částky na aplikovaný výzkum, je pětičlenné předsednictvo, které podle zákona jmenuje vláda na návrh své Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Ta svůj návrh vygenerovala ve složení, které jsem komentoval v minulém příspěvku: usnesení z jedenáctého září nominuje Miroslava Janečka, Vladimíra Kebo, Karla Klusáčka, Vojtěcha Konopu a Lubomíra Lízala. Ve svém textu jsem se pozastavoval nad tím, že ač mají tito pánové vládnout našemu aplikovanému výzkumu, až na pár výjimek je za nimi dohledatelné jen malé množství vlastních výzkumných výsledků. U některých se z Informačního systému výzkumu dozvíme spíš to, že jsou mistry v získávání veřejných prostředků, než v tvorbě výsledků. Přitom mezi kandidáty byla řada osobností s profesionálními manažerskými schopnostmi i s důkladným vlastním výzkumným portfoliem. Tuto věc jsem diskutoval s více lidmi a odezvou bylo tu větší tu menší rozhořčení. Protože stále věřím v parlamentní demokracii, kontaktoval jsem i svého poslance, který nato danou věc konzultoval s ministryní školství Kopicovou - místopředsedkyní RVVI. Podle mého názoru je nešťastné, když směr našemu aplikovanému výzkumu má udávat někdo, kdo sotva může jít příkladem.

...a jak jmenuje

Nicméně vláda zasedala a jmenovala předsednictvo TAČR. Nestačil jsem se však divit, že v poněkud jiném složení - dvě jména z daného seznamu byla vyměněna. Ntroufám si říct, zda to bylo na základě nějakých intervencí. Žil jsem v domnění, že zatímco občan smí v právním státě dělat cokoliv, co mu zákon nezakáže, vláda může jen to, co jí zákon dovolí. Zákon říká, že vláda jmenuje předsednictvo TAČR na návrh RVVI. Vysvětloval jsem si to tak, že vláda sice může nejmenovat toho, kdo se jí nelíbí, iniciativně ale jiné než navržené kandidáty jmenovat nesmí. Očekával bych tedy, že pokud vláda není spokojena s návrhem od RVVI, odmítne ho a nechá si předložit nový. Ale snad mě nějaký zběhlý právník vysvětlí, jak se věci doopravdy mají.

Z původní kandidátky tak vypadl končící liberecký rektor Konopa. Také ale vypadl doc. Lízal z CERGE-EI, který měl ze všech tehdejších kandidátů suverénně nejvyšší záznam v registru výsledků. Kromě toho se pravděpodobně jako jediný netají se svou koncepcí TAČR - podle mého názoru velmi kvalitní text dal na své webové stránky. Naopak ve složení zůstal pravděpodobně nejproblematičtější a např. Radou vysokých škol (volený orgán zástupců VŠ) nejkritizovanější Miroslav Janeček.

Kdo jsou tedy noví členové předsednictva TAČR, jmenovaní z vlastní iniciativy vlády?

a

Co se o nich můžeme dozvědět z veřejně dostupných informací? Dr. Bunček má vcelku obsáhlý záznam v aplikovaných výsledcích. Mezi ostatními členy předsednictva svým výzkumným výkonem nyní patří k nejlepším. Kromě několika zkontrolovatelných patentů (např. univerzální systém pro paralelní detekci mutací v DNA) je tam sice řada záznamů o výsledcích typu „funkční vzorek“, které si zřejmě neověříte jinak, než že si je necháte ukázat (pokud vás ovšem do prostoru firmy pustí). Také je tam i několik článků v mezinárodních impaktovaných časopisech, které svědčí o tom, že autor skutečně musel něco pořádného dokázat. Pokud jsem hovořil s lidmi z jeho oboru, má v komunitě molekulárních biologů velmi dobrou reputaci. Podle stránek firmy zastává dr. Bunček pozici zástupce ředitele pro výzkum, takže lze očekávat potřebné zkušenosti z oblasti řízení výzkumu. Mimochodem - Rada vysokých škol ve svém připomínkovém materiálu doporučovala mimo jiné právě dr. Bunčeka jako vhodného kandidáta do předsednictva TAČR.

Zajímavý je druhý jmenovaný - doc. Pospíšil. Z databáze výsledků vám vyjede velice dlouhý seznam - většinou jde o články ve sborníku, občas v nějakém českém časopise, a též i několik aplikovaných výsledků S: „Prototyp, uplatněná metodika, funkční vzorek, autorizovaný software, výsledky aplikovaného výzkumu promítnuté do právních předpisů a norem, užitný vzor“. Na jeden takovýto „prototyp“ s názvem „Modul přetvárnosti a jeho předvídatelnost“ jsem si kliknul a v jeho popise se dozvídám „Popis vlastního výzkumu autora v oblasti korelace modulu přetvárnosti a kalifornského poměru únosnosti. Vysvětlení a definice těchto veličin. Publikace obsahuje také zevrubnou statistickou analýzu....“ Tedy nikoliv prototyp, ale publikace. Dokonce je u ní uvedeno ISBN, takže jsem ji našel v knihovně. Je to 57-stránková brožurka vydaná Centrem dopravního výzkumu (CDV), začínající slovy „Předkládaná monografie (!!!) obsahuje popis vlastního výzkumu autora...“. Po chvilce čtení se člověk dozví podstatu tohoto výzkumu. Zhruba řečeno - když zatlačíte na zeminu, tak se trochu promáčkne. Když zatlačíte víc, promáčkne se víc. Souvislost mezi všelijakým zatlačením a promáčknutím se dá vyjádřit různými parametry - něco si vyvinuli kalifornští silničáři, něco se zas líbilo víc Němcům - různé země to zakomponovaly do svých norem. Autor si vybral dva takové parametry, provedl 38 párů měření různých vzorků a zjistil, že oba parametry spolu korelují. Neváhal k tomu použít celý statistický aparát výpočtu konfidenčních intervalů, hladin významnosti, t-testu i logaritmické regresní funkce. Jádro výsledku se dá shrnout do obrázku (viz níže; převzato z: K. Pospíšil, Modul přetvárnosti a jeho předvídatelnost. Centrum dopravního výzkumu, Brno 2005) - parametry CBR a Edef2 spolu jakžtakž souvisí, když známe jeden, podle proložené křivky se s jistou tolerancí trefíme i do druhého. Kdyby mi to přistálo na stole, řekl bych, že je to průměrná diplomová práce z průměrné školy. Pěkně strukturovaná od charakterizace současného stavu až po diskusi vlastních výsledků s nástinem možného dalšího výzkumu. S typickými studentskými chybami, jako je výpočet výsledků na 7 platných cifer ze vstupních parametrů, u kterých známe třeba jednu nebo dvě platné cifry (pro představu - zemina se pod zatěžovací deskou promáčkne o tři čtyři milimetry, vypočtený parametr se ale tváří, jako bychom ty údaje znali s přesností velikosti jednotlivých atomů).

Převzato z: K. Pospíšil, Modul přetvárnosti a jeho předvídatelnost. Centrum dopravního výzkumu, Brno 2005.

Kniha nebo prototyp - co dá víc?

Je ovšem velmi zajímavé, že to bylo zaregistrováno do kategorie výsledků „prototyp“ a podobné. Pokud by to byla „odborná kniha“, muselo by to splňovat určitá kritéria Metodiky hodnocení výsledků výzkumu: alespoň 100 normostran vlastního textu, vydáno nakladatelstvím s vědeckou redakcí a recenzováno alespoň jedním obecně uznávaným recenzentem z příslušného oboru. Bylo by to pak za 20 bodů. Proč se ale namáhat a usilovat o splnění takhle těžkých kritérií, když coby „prototyp, uplatněná metodika, funkční vzorek...“ je to za 40 bodů. Tolik dostanete za článek v slušně nadprůměrném mezinárodním impaktovaném časopise - a tam by na vás recenzenti nenechali nit suchou, pokud byste jim předložili nějaký šunt. Jak jsem se díval do zveřejněných tabulek, tyto body byly skutečně Centru dopravního výzkumu započteny a jeho poskytovatel - Ministerstvo dopravy - na jejich základě dostane ze státního rozpočtu peníze na další financování výzkumu. Nedá se přesně říct kolik, ale pokud bychom vyšli z dosavadních údajů, kolik bodů bylo za uplynulé pětileté období v republice vyprodukováno (1,3 mil.) a kolik peněz teče na institucionální podporu výzkumu (cca 11 mld.), dělá jeden bod asi 8 tis. Kč ročně, které by po pět let měly téci poskytovateli. Daný výzkumný výsledek by tedy mohl mít hypotetickou hodnotu asi 1,6 mil. Kč.

Hodnota je hypotetická proto, že se dá zcela jistě očekávat hyperinflace výsledků podobné kvality: tímto způsobem šikovná organizace vyrobí téměř libovolné množství výzkumných „výsledků“ a cena bodu tak bude klesat. Zůstaňme u příkladu Centra dopravního výzkumu, jehož ředitel je nyní v předsednictvu TAČR a podívejme se na jejich poslední výroční zprávu. Hned v první větě nás ředitel informuje, že měli „nárůst hodnocených výsledků výzkumu a vývoje podle metodiky přijaté Radou (vlády) pro výzkum a vývoj o 60 %.“ Přitom v hodnocení výsledků výzkumu 2007, kdy se ještě jednotlivé instituce řadily do barevných tabulek podle efektivity tvorby výzkumných výsledků (podíl - vytvořené body/veřejné peníze), skončilo CDV ve žluté části silně podprůměrných institucí (19 % celostátního průměru). Organizace ale pochopila, jakou cestou se dát - tvořme všelijaké „metodiky“ (jeden hezký příklad z dílny CDV jsem diskutoval v minulém příspěvku), „prototypy“, „funkční vzorky“, „software“ - a máme vyhráno. V příštích letech tedy čekejme nárůst ještě strmější.

Uzbrojit?

Dosud jsem se vzpíral pomyšlení, že by se i naše vysoké školy měly dát touto cestou. Pokud se ale podíváme, co projde kapitánům našeho aplikovaného výzkumu, je asi příliš naivní sázet na poctivý výzkum jako na zdroj financování. V komentáři k mému minulému textu jeden diskutující uvádí, že realistickým řešením bude soupeře „uzbrojit“ - potenciál na tvorbu „funkčních vzorků“, „metodik“ a „softwaru“ mají vysoké školy značný. V podstatě každá diplomová a bakalářská práce může být zadána a napsána tak, aby se do některé kolonky hodnocených „měkkých“ výsledků vešla. Nelíbí se mi to a nechci to tak dělat. Budeme-li do něčeho takového natlačeni, utrpí kredit i skutečně kvalitních a produktivních pracovišť. Nutí-li nás k tomu systém, nic jiného nám asi nezbude.