Ve světě sportu pro mě existuje několik velkých záhad. Proč jsou Nizozemci tak špatní v ledním hokeji, když jim bruslení i pozemní hokej jdou perfektně? Proč se nejlepší sprinteři rodí zrovna na Jamajce? Proč se Nicole Vaidišová tak zhoršila? Proč Američané tak milují „svůj“ fotbal?

Na poslední otázku neexistuje o nic rozumnější odpověď než na ty předchozí.

Přiznávám, jsem proti amerického fotbalu trochu předpojatý. Už jen to názvosloví: football. Proč do toho plést nohu, když se do šišatého míče kopne sotva párkrát za zápas, na rozdíl od „socceru“.

Jako "rybičky -rybáři"

Říká se, že když americkému fotbalu porozumíte, úplně vás pohltí. U mě se tomu po několika zápasech a desítkách nasledovaných hodin nepodařilo. Spíš jsem se naopak utvrdil v základní premise.

Na jednu stranu je trapně jednoduchý – rozehrávka, pas, valná hromada a zase přerušení. Desítky vteřin čekání, formování a pak tři vteřiny akce (dá-li se to tak nazvat). Jeden háže, pár dalších běží a ostatní překáží. Trošku jako „rybičky – rybáři“, co jsme hrávali na základce. Na druhou stranu se ale v americkém fotbale skrývá tolik taktiky, jako v žádném jiném sportu. Analytici televizních stanic vše rozebírají ve virtuálních studiích akce týden dopředu a u interaktivních tabulí tráví hodiny. A Američané s nimi.

Televizní zpracování sportu mají vůbec za mořem zmáknuté nejlépe na světě. Tak dynamickou podívanou vám nenabídne ani Liga mistrů, natož Gambrinus liga na veřejnoprávní obrazovce. Ta vás spíš unudí k usnutí.

NFL, ale i univerzitní soutěže, to je jiná káva. Po několikatýdenním zkoumání neuvěřitelné popularity tohoto sportu jsem dospěl k závěru, že jeho atraktivita pro své fanošky tkví ve dvou věcech. Zaprvé: Američanům se líbí srážky a střety víc než jiným národům. A zadruhé: během zápasu, v němž je doba přerušení či přestávek mnohem delší než samotná hra, je dost času dojít si na stadionu pro hot dog, nebo do lednice pro další Busch Light - fast food a bublinkovaté vodnaté pivo Američané milují.

NASCAR a jiná nuda

Když už jde řeč o prodlevách – v těch jsou mistři baseballisté. Rick Reilly, sloupkař magazínu Sports Illustrated, před pár lety vzal do roky stopky a počítal – vybraný zápas v play-off trval 3 hodiny a 15 minut a z toho byl míč ve hře jen na 12 minut a 22 vteřin (a to ještě Reilly přiznal, že byl při měření k „akci“ dost velkorysý). Zbytek času hráči trávili žvýkáním, pliváním a jinými prostoji.

Aby nedošlo k mýlce – to vůbec neznamená, že baseball musí nudit. Takové zápasy Světové série, ve které teď soupeří NY Yankees a Philadelphie, to je parádní podívaná.

Naopak favoritem na mistrovství ve sportovní nudě by jistě byla automobilová série NASCAR. Myslíte si, že je formule 1 nudná? Tak doporučuji ke shlédnutí právě tyto americké závody. NASCAR je hodně populární na jihu Spojených států a závody mají vysokou návštěvnost, která se běžně blíží ke sto tisícům diváků. Auta pořád jezdí po oválné dráze (ubíjejích 150 kol!) a když máte štěstí, tak o sebe škrtnou a vybourají se. To se taky můžete jít sednou a koukat na dálnici. A máte to zadarmo.