Předseda vlády Jan Fischer svou vládu - jak to premiéři obvykle činí - v Parlamentu pochválil.

Můj dojem z počínání této vlády je v celkovém součtu velmi rozpačitý a to především kvůli událostem posledních dnů. Teprve obstrukce prezidenta Václava Klause kvůli Lisabonské smlouvě naplno vyjevily jak je vláda málo odvážná a nesamostatná.

1. Vláda se měla prezidentovým úvahám o nových výjimkách či tzv. opt-outech z Lisabonské smlouvy tvrdě postavit a vzkázat hlavě státu, že je povinna respektovat postoj parlamentu a vlády. Že by to nešlo bez jasné podpory dvou velkých politických stran? Ale kdepak - šlo by to velmi snadno. Ani ČSSD ani ODS nyní vládnout nechtějí, ani nemají připraven žádný náhradní scénář. Jan Fischer toho mohl využít, prezidentovu nezodpovědnému jednání se postavit a pokusit se tak zachránit reputaci republiky. Kompetenční spor u Ústavního soudu měla vláda vyvolat už před několika týdny.

2. Od úřednické vlády těžko čekat reformní vize či elán, nicméně vláda se mohla pokusit více naléhat na obě velké strany, aby - zjednodušeně řečeno - přistoupily na legislativní omezení mandatorních výdajů a sociálních transferů pro lidi, kteří práci mají a k soustředění dávek směrem k podporám v nezaměstnanosti.
Vláda připravila škrty a zvyšování daní, a to zrovna uprostřed krize. Přestože za deficity minulých vlád vláda nemůže, může její postup vyvolat další poptávkový šok, další výkyv recese. Opatření vlády jsou pouze dočasná, ale hlavně tzv. procyklická, tedy dopady krize zhoršují. Například snižování mezd učitelům považuji osobně za zločin. Nejen na učitelích ale i na nastupujících generacích.

3. Osobně vládě nejvíc vyčítám, že si nevzala zvláštní dividendu z ČEZ (mohlo jít o desítky miliard korun) na podporu infrastrukturních projektů, které měly šanci působit proticyklicky. ČEZ i během krize vytváří astronomické zisky a ke zvláštní dividendě vláda nepotřebovala souhlas parlamentu ani politických stran.

4. Šanci hrát si získala vláda na poli „reformy" vědy. To ale zrovna vůbec nezvládla, minimálně z hlediska PR. Zásadní změny financování vědy a výzkumu by podle mého soudu měly být obsahem politické soutěže a programů politických stran. Proč si vláda myslí, že má tak silný mandát zrovna k tomuhle? Je to proto, že politickým stranám je na rozdíl od ČEZ věda úplně ukradená?

5. Ve věci justice, korupce, kriminality bílých límečků apod. jsou výsledky chabé. Žádná velká kauza nesměřuje k vyšetření nebo cíli. Pravdou sice je, že ani za minulých ministrů vnitra a spravedlnosti se také nic dotáhnout nepodařilo, bohužel to ale vypadá, jako by se zákazem dokončení i otevření kauz vláda tiše souhlasila.
Vládu lze ale určitě pochválit za tvrdší a profesionálnější postup proti extremismu.
...

Miroslav Dvořák, donedávna ředitel pražského letiště se stal včera také ředitelem ČSA, čímž je odstartován proces propojení (nebo v minimální variantě úzké spolupráce) mezi letištěm a aeroliniemi. Na celou věc je pochopitelně možné pohlížet různě.

Například Jaroslav Plesl z Lidových novin se domnívá, že Dvořák je pravá ruka Aleše Řebíčka a Romana Janouška, blízkého „přítele" Pavla Béma. Spory mezi Bémem a Topolánkem o výnosech z připravované privatizace letiště vedly prý dokonce k pádu vlády. Dvořák je prý ukázkovým představitelem systému, který jako krajta omotává Českou republiku a v normální zemi by prý nemohl být ani ředitelem letiště, natož ještě ČSA.

Na tom může být leccos pravdy, ale faktem je, že sloučení aerolinií a letiště je jako dočasné řešení správné. Obě firmy nemá smysl nyní privatizovat. ČSA teď nikdo seriózní nechce (nebo za ně nechce zaplatit) a prodávat letiště uprostřed (na dně) krize je prostě ekonomický zločin.
ČSA procházejí tvrdou kůrou osekávání nákladů a odprodej některých nemovitostí a hangárů letišti může rychle přinést tolik potřebnou hotovost.

Nová dozorčí rada ČSA - sedí v ní i Miroslav Zámečník a Michal Mejstřík a to jsou podle mne slušní a kompetentní lidé - je tu od toho, aby dozírala na to, aby se během procesu nekradlo. Až se nejhorší krize přežene, pak může stát obě firmy zprivatizovat, zvlášť nebo dohromady.