V souvislosti s novými reaktory pro Česko se hodně mluví o firmě Areva. Tento francouzský jaderný gigant jsem minule zmiňoval ve spojení s odkupem jaderné technologie od německé firmy KWU Siemens. Areva má ve svém programu tři velmi povedené typy reaktorů, všechny s německými prvky, z nichž dva tlakovodní splňují zadání ČEZu.

Nejznámější nový reaktor Arevy je EPR, dříve nazývaný Evropský tlakovodní reaktor, dnes (kvůli americkému trhu) Evoluční tlakovodní reaktor. Kamkoli francouzský prezident Sarkozy přijede, tam nabízí i EPR. EPR vznikl postupným vývojem z německého reaktoru KONVOI (např. elektrárna Isar2) a francouzského N4 (ChoozB). Bezpečnost projektu EPR je standardní mezi novými reaktory, tedy dobrá. Reaktor je navržen pro provoz s koeficientem využití nad 92%; což, pokud se podaří, bude unikátní. EPR reaktor ale ještě nikde na světě není připojen, i když se tak mělo stát už letos.
 
A to právě ve Finsku. S projektem EPR Areva poprvé vyhrála v konsorciu s německým Siemensem v tendru na výstavbu finské elektrárny Olkiluoto 3 pro finskou firmu TVO. Po podpisu kontraktu se ve Francii hodně slavilo. Dnes je možné říci, že v případě Arevy se jednalo o vítězství Pyrrhovo: Ještě jedno takové vítězství a pověst Arevy je úplně zničena. Zatímco nejaderná část dodaná Siemensem je v podstatě hotová, jaderná část elektrárny od Arevy má zpoždění tři roky a soudní spory mezi Francouzi a Finy se dostávají do nechutné fáze, ve které je těžké se orientovat. Rozpočet byl překročen o miliardy a nikomu se nechce je platit.



O co vlastně jde? Jaderná elektrárna je velmi, opravdu velmi komplexní dílo a každý nový typ se potýká s problémy při zavádění do výroby. Bez vyjímky. I když zavedete třeba jen nové palivo, či novou turbínu, budete je muset odladit, tedy reaktor neplánovaně odstavovat.  Koeficient využití klesá. Temelínští by mohli dlouze vyprávět. Prototypy jaderných elektráren se nikdy nepostaví tak rychle jako „sériová elektrárna“ a ani nepracují s tak vysokým využitím. Výrobci i provozovatelé to samozřejmě vědí a mají na to různá řešení. Například Rusové mají jednu jadernou elektrárnu v Novovoroněži, kde v podstatě testují výstavbu a provoz nových, lety neověřených reaktorů. Rusům totiž došlo, že na prototypy jsou potřeba jinak vyškolení pracovníci než na rutinní provoz.

Francouzi to jistě vědí také, ti ale přišli tentokrát s vychytralejším nápadem – necháme prototyp EPR postavit ve Finsku, ať si Finové užijí s problémy zavádění nových technologií sami, a my si pak budeme stavět sériové elektrárny ve Francii (a jinde po světě) jako na běžícím pásu. Do tendru proti Rusům a Westinghouse přišli s výhodnou nabídkou a „utrpěli“ vítězství. S Finy však těžce narazili, těžko si mohli vybrat někoho přísnějšího. Finové totiž zkušenosti s novými typy elektráren mají. V podstatě vše jaderné, co doposud postavili a provozovali, byly nové věci a vždy se jim podařilo vyjednat velmi výhodné podmínky a posléze zařízení mimořádně úspěšně provozovat. Koeficienty využití finských varných reaktorů jsou nad 90% a finské VVER jsou srovnatelné s našimi velmi dobrými Dukovanami.

Jak na Francouze Finové jdou? STUK (finský jaderný dozor, obdoba našeho Státního úřadu pro jadernou bezpečnost - SÚJB) se při kontrole výstavby EPR elektrárny s dodavateli ani trochu nemazlí. Uplatňuje naprostou presumpci viny. Když je sebelehčí podezření, že dodávka byť jen z nejmenší části neodpovídá standardům jaderné bezpečnosti, okamžitě nařizuje zastavení práce a výměnu. A to i když  je už zabetonováno a je jen malé formální podezření na nedodržení předpisů. Konkurenti Arevy tak začali Finsko hanlivě nazývat „zemí špatného betonu“. Výměna dodavatele betonu pro jadernou část elektrárny byl ale jen začátek. Nyní například finským inspektorům došla trpělivost s kvalitou svárů; to poté, co některé sváry primárního okruhu musely být rozřezány a převařeny dvakrát, než měly požadované parametry. Dokud finský investor TVO (a s ním Areva) nepředloží plán zlepšení, jak hodlají dále postupovat dle předpisů, svařovat se nebude. Stavba se tak více prodražuje a prodlužuje. A to o tolik, že v pořadí druhý reaktor EPR stavěný ve Francii u Flamanville bude možná dokončen před tím finským. Olkiluoto 3 je dnes smutný příběh: Francouzi pravidelně zvyšují opravné položky o ztráty ve Finsku, Finové jsou tak znechuceni, že pro svůj další nový reaktor moc šancí Arevě nedávají, a německý Siemens se do budoucna rozhodl spolupracovat na jaderných elektrárnách raději s Rusy než s Francouzi.
 
Lidé, kteří nepracovali na jadené elektrárně, by byli velmi překvapeni úrovní kontroly, kvality a standardů. Vesmírné rakety, lékařské přístroje či léky mají ve srovnání s jadernými technologiemi daleko menší požadavky na kvalitu; důkladnost a preciznost vyžadovaná v jaderném inženýrství nemá v jiném průmyslu obdobu. Úroveň kontroly je mnohostupňová, standardy mezinárodní. A státní a mezinárodní dohled přísný. Tak to má být a je to tak dobře. Ať to dopadne ve Finsku jak chce, pro nás to může být jen dobrá zkušenost. Olkiluoto 3 rozhodně bude dokončen před jakýmkoliv novým reaktorem temelínským. ČEZ a SÚJB má z čeho čerpat.