V polovině října 2009 je těžko k uvěření, že před pouhým rokem byla světová ekonomika na pokraji největší ekonomické krize od 30. let minulého století a že řada mudrlantů mluvila o konci kapitalismu. Rok 2009 bude sice nejhorší za hodně dlouhou dobu, ekonomika USA se propadne o 2 a půl procenta, oblast eura o téměř 4, Německo pravděpodobně o 5 procent. Maďarsko jen tak tak odvrátilo státní bankrot a Lotyšsko má k němu stále nebezpečně blízko. Ale světová ekonomika se rychle vzpamatovává a ve většině zemí a většině ukazatelů je již jasně vidět, že propad se druhé polovině roku 2009 zastavil a začíná opatrné oživení. Naopříklad průmyslová produkce v USA vzrostla meziročně ve třetím čtvrtletí o výrazných 7%

Nejpravděpodobnější scénář pro rok 2010 je poměrně rychlé oživení v USA, kde by ekonomika měla růst o 2-3 procenta, především díky růstu vládních výdajů (polovina stimulu ve výši 760 miliard bude utracena až příští rok) a díky zlepšení zahraniční bilance obchodu (stimulované oslabováním dolaru). Evropská unie poroste také, i když pomaleji, v neposlední řadě díky rychlejšímu tempu dovozů (euro je dražší, dovozy do Evropy levnější).

Na pozitivní makroekonomický výhled reagovaly v posledním měsíci i finanční trhy, chvílemi až euforicky. I proto se index Dow-Jones dostal krátce nad hladinu 10,000, kde byl naposledy před více než rokem.  Za poslední měsíc posílily americké i evropské akcie o téměř 5%, brazilské o 13% a index "emerging markets" v Evropě získal za pouhý měsíc neuvěřitelných 20%. Financování je téměř na úrovních před kolapsem Lehman Brothers a riziková přirážka na vládní dluhopisy klesá pro všechny rozvíjející se trhy.

Znamená to, že krize opravdu končí? Zřejmě ano, pokud za krizi považujeme akutní propad HDP a finančních trhů. Určitě ale nekončí období nižšího ekonomického růstu, jak v Evropě, tak v USA. Poslední rok ukázal, že nejméně 2 biliony dolarů, které byly investovány v předchozích letech, nejen že nezvýší produktivitu a tedy ekonomický růst, ale naopak oslabují finanční trhy. Vlády ve většině zemí na krizi reagovaly rychle a rozhodně a "zastoupily" soukromý sektor při financování ekonomik. Cenou za to je obrovské navýšení dluhu vlád a také jejich mnohem větší zaangažovanost ve finančním sektoru, kde se staly hlavním akcionářem řady bank. Postupné stahování vládní podpory růstu nebude jednoduché a povede pravděpodobně k oslabení ekonomického růstu v druhé polovině roku 2010 a v roce 2011.

V této souvislosti si nejsem jistý, zda snaha české vlády snížit schodek rozpočtu na příští rok o 60-70 miliard korun je dobře načasovaná a dobře provedená. Český státní rozpočet je v neudržitelném stavu a jeho reforma je naléhavá. Nicméně, zvyšování daní, které tvořilo podstatu vládních reforem, nevede většinou ke stabilizaci rozpočtu. Úspěšné reformy bývají ty, které snižují výdaje a to především tam, kde to bolí - v sociálních položkách a ve vládní spotřebě (provozu vlády, tedy především ve mzdách). Kromě snížení mezd (na 1 rok) o 4% a snížení okrajového příspěvku pro rodiče, vláda žádné reformy neprosadila. Její situace byla a je velmi obtížná, ale nelze se zbavit dojmu, že opět jednou promrháváme velkou šanci na solidní reformu. Letos je krize ještě velmi citelná a legitimizuje tak úsporná opatření vlády. Navíc, rok 2010 bude zřejmě lepší, než si nyní myslíme (pokud poroste HDP v Německu, poroste i česká ekonomika), ale prosadit reformy bude mnohem těžší. Ministrem financí bude navíc pravděpodobně sociální demokrat, který bude muset plnit alespoň některé sliby, které jeho strana rozdá před volbami. reforma se tedy zase odloží, jako už tolikrát...