Dnes se irští voliči (podruhé) rozhodují o přijetí lisabonské smlouvy. Vynikající článek uveřejnil již ráno na svém blogu evropský dopisovatel Economistu Charlemange a dokonce i americké rádio, tedy to veřejné, se dnes ráno irskému hlasování věnovalo. Američané lisabonskou smlouvu tvrdohlavě nazývají "evropskou ústavou", ale v zásadě počítají s tím, že smlouva bude přijatá a že to usnadní vztahy USA s Evropou.

Mezitím se ovšem ve Washingtonu začíná debatovat o postoji České republiky a našinci jsou stále častěji žádáni o vysvětlení českého postoje. Jakkoliv si tuto popularitu užíváme, je vysvětlování stále těžší. Česká republika nemá nějaký výrazný "track-record" v obraně demokracie či liberálního kapitalismu, takže je těžké tvrdit, že naše dosavadní odmítání smlouvy je způsobeno našimi unikátními obavami o demokracii. A Američanům je už úplně jedno, že smlouvu schválila Poslanecká sněmovna i Senát. Dokud ji nepodepíše prezident, smlouva není schválená a tento postoj je považován za postoj celé země. Jak mi řekl jeden kolega: "Přece by si váš prezident nemohl dovolit smlouvu nepodepsat, kdyby necítil podporu veřejnosti."  Tak nevím..