S nohou na brzdě Janota ekonomiku nerozhýbe

Ministr financí Eduard Janota sedí v autě pod kopcem a s nohou na brzdě. Zatímco jeho vůz se ani nehne, míjejí ho na cestě do vrchu jiná auta. Nejedou sice závratnou rychlostí, jejich řidiči však mají nohu na plynu, a tak se auta sunou vzhůru. Dobrá, řekne si Janota, můj vůz je možná příliš těžký - co kdybych odmontoval kola, abych mu ulehčil? Vezme hever a kola odmontuje.

Přesně tímto způsobem se chová český ministr financí, když přichází s balíčkem úspor ve chvíli, kdy se domácí ekonomika dotkla svého dna. Janota je muž činu - škrty mají ulehčit státní kase. Jenže opatření, z nichž převážná většina vyústí ve snížení spotřeby, mohou ohrozit celé hospodářství.

Poslanci mají balíček úspor, s nímž v pondělí souhlasila vláda, projednat ve stavu legislativní nouze ve čtvrtek a v pátek.


Stát šetřit musí, teď na to ale není vhodná doba

Sám Janota připouští, že balík opatření, který obsahuje například snížení platů státních zaměstnanců, zmrazení důchodů či zvýšení nepřímých daní - tedy těch, které jsou skryty v každém nákupu, povede ke snížení ekonomiky. "Efekt balíčku je minus 0,6 procenta k HDP," řekl v pondělí Janota. Hospodářství tak podle něj neporoste o 0,3 procenta, ale naopak klesne. Vyjádřeno v penězích, ekonomika tak přijde o 22 miliard korun.

To sice možná na první pohled není moc. Tyhle peníze se však v ekonomice nikdy neprotočí - zboží v této hodnotě se nevyrobí, což znamená, že o práci přijdou další desítky tisíc lidí, protože firmy nebudou mít dostatek zakázek. Nově propuštění rozšíří řady nezaměstnaných, jejich příjem se sníží. Nebudou si moci nakoupit, tolik jako předtím - a firmám zase klesne odbyt. A tak pořád dokola.

Ať chceme nebo ne, ekonomiku prostě vždycky táhne spotřeba. Bez peněz od zákazníků nemají firmy dostatek peněz na investice. A bez investic se nehýbe ekonomika. Jistě, některé investice si může objednat stát, ale jejich objem se také sníží.

Navíc, pokud budou lidé v nejistotě, zda zrovna oni nepřijdou o místo, omezí svou spotřebu ještě víc. Raději omezí výdaje a začnou si dělat úspory.

Proto by měl stát v době krize spotřebu všemožně podporovat, ne ji dusit. A naopak, když jsou břicha plná, může se v rozumné míře kusem žvance přiživit i stát. I sedlák si vždy v dobách hojnosti odkládal na horší časy, neměl zásoby jen na jednu zimu, ale hned na dvě nebo tři zimy (ti s velkou stodolou).

Když se daří dobře, mají Janotové povstat a vysvětlovat - musíme šetřit!


Konec malých podniků

Problém oné sešlápnuté brzdy ministra Janoty je ale ještě jeden. Mnohem vážnější, než odkládaná spotřeba - hrozba likvidace menších, tradičních výrobců. Už se ozvaly například malé pivovary, které protestují proti navrhovanému zvýšení spotřební daně z alkoholu. Když jednou varny zastaví, jen těžko je za pár měsíců (let?) opět otevřou. Uvolněné místo na trhu rychle zaplní velké pivovary, které nabídnou průmyslově vyráběná piva.

Hodně se mluví o tom, jak by stát měl podporovat kulturu - milionové příspěvky dostávají nekoukatelné filmy a takzvané "umělecké projekty". Jenže kultura pití piva patří přeci k Česku patří také, stejně jako Francouzi pijí víno nebo Britové čaj či whisky. Proč ji tedy tedy zadupat do země? Snad jen proto, že jde o tradici - a tohle slovo liberálové bytostně nesnášejí?

Malé podniky přitom podle většiny teorií hospodářské politiky tvoří kostru ekonomiky. Dokáže snad jít Česko svou vlastní cestou - odlišnou od zbytku světa?

Napadá mě jediná možnost, na kterou možná Janota sází. A sice, že mu s tou károu pomůžou do kopce auta, která jedou kolem něj. Koneckonců, proč ne, do krize nás zatáhly, tak ať nás z ní také vytáhnou. Navíc mají plyn mají sešlápnutý skoro až na podlahu, jak vyspělé i některé rozvíjející se ekonomiky lijí do ekonomiky miliardy.

Pokud ale naše auto bez kol, když ekonomika přijde o podporu zevnitř, do kopce to půjde jen velmi ztuha.