Nastane-li v případě sociálních nepokojů či jiných projevů občanského vzdoru nejistota ohledně připravenosti nebo ochoty českých policejních jednotek účinně zasáhnout, rýsují se jiné možnosti jejich pacifikace. Přinejmenším pro území kontrolované Evropskou unií se formuje speciální policejní útvar, momentálně vytvořený na bázi policejních sil jejích šesti členských států. Další důkaz toho, že se ze společenství původně jen spolupracujících států klube státní aparát pro zcela novou politickou a státoprávní realitu.
Jak píše Sunday Telegraph, Evropská unie vynakládá milióny liber na vytvoření a zavedení „orwellovských“ technologií pro důkladnou analýzu internetových diskusí. Projekt s názvem Indect má zaznamenat vše, co vykazuje známky „abnormálního chování“. Obhájci práva na soukromí varují, aby v důsledku „boje proti terorismu“ nepadli nikoli teroristé, ale naše občanské svobody. Občanské sdružení Open Europe také upozorňuje na nebezpečí zneužití získaných informací, neboť není zcela zřejmé, kdo a jakým způsobem s nimi bude moci nakládat. Mohla by je prý získat pod svoji kontrolu nepříliš známá Joint Situation Centre (SitCen), jenž o sobě tvrdí, že je zárodkem „CIA Evropské unie“.
V posledních dnech se s výhrůžkami na adresu států, ve kterých je osud Lisabonské smlouvy stále ještě nejasný, roztrhl pytel. Dobrou příležitost mlčet promeškal Nicolas Sarkozy, když varoval, že Česko ponese následky, jestliže prezident Václav Klaus smlouvu nepodepíše: "Jestli Irové řeknou ano (v referendu), pak nelze setrvat ve stavu země nikoho s Evropou, která nemá instituce schopné poradit si s krizí," řekl v noci na pátek Sarkozy. "Bude nezbytné z toho vyvodit závěry,“ podotkl pro deník Irish Times. Snažil jsem se v médiích dohledat, zda se proti Sarkozyho nepřímé výhrůžce někdo z českých politiků veřejně ohradil. Pokud se nemýlím, pak jediným kritickým ohlasem je stanovisko předsedy Svobodných Petra Macha.
Druhým hlasitým euroradilem je ve funkci Evropského komisaře znovupotvrzený Jose Manuel Barroso. Ten při své víkendové návštěvě Irska (proč tam zrovna nyní asi jel, nevíte?) místním zpozdilcům připomněl, že neprojde-li Lisabonská smlouva ani opakovaným referendem, ztratí Irsko jistotu svého eurokomisaře. Případný Barrosův obhájce by sice mohl právem tvrdit, že podle dosavadní smlouvy z Nice by se počet komisařů tak jako tak redukoval, není v ní však psáno, že by to měl být právě komisař irský. Po pravdě řečeno, moc tomu kraválu kolem eurokomisařů nerozumím, neboť pravidla v EU jasně stanoví, že úkolem eurokomisaře není hájit zájmy státu, ze kterého komisař pochází, ale zájmy EU jako celku.
Bývalá ministryně zdravotnictví za Labouristickou stranu Gisela Stuartová na konferenci v Dublinu kritizovala nedemokratický charakter Lisabonské smlouvy, když prohlásila: „Základní test demokracie zní: mohu se jich zbavit? Svým hlasem můžete rozhodovat o tom, zda chcete změnit složení lidí, kteří vám vládnou… Lisabonská smlouva vám jakožto občanům takový prostředek ke kontrole vlády či politiků nedává… V sázce je sama podstata demokracie."
Ale zpět k velkému Barrosovi. Ten v Dublinu pouze nevyhrožoval, našel si i čas na uplácení irských voličů. Propuštěným zaměstnancům firmy Dell přivezl z bruselského měšce téměř 15 miliónů €. Prodají Irové svou hrdost za tak málo?
A když už my Češi nezachraňujeme Američany koulí v Brdech, mohli bychom, přeje si The Daily Telegraph, alespoň zachránit Británii.
