Soucasna ekonomicka krize (jejiz nejbolestivejsi cast asi prave konci, jak se postupne dalsi a dalsi zeme vraci k pomalemu rustu) prinesla i jeden vedlejsi efekt. Ekonomicka teorie se otrasla v samych zakladech a rada pozorovatelu ohlasila konec ekonomie jako vedy. (Ponechme stranou definici vedy, kterou samozrejme ekonomie NIKDY nesplnovala. Jsme jen lepsi ci horsi pozorovatele chovani milionu lidi, z nehoz vyvozujeme lepsi ci horsi zavery.)
Nejznamejsim "boritelem" se stal Paul Krugman, ironicky posledni nositel Nobelovy ceny za ekonomii. (Ponechme stranou, ze to vlastne neni Nobelova cena - v ekonomii neni nic jednoznacne, jak uvidime za chvili.) Krugman uz dlouho bouril proti "zavedemu" pojeti ekonomie, jako vysoce technicke discipliny. Neni uplne jasne, kde se tento vzdor v Krugmanovi objevil, protoze rada jeho praci z 80. a 90. je docela matematizovana. Nekdy se zda, Krugman bojuje spise proti zakladnimu paradigmatu ekonomie, tedy presvedceni, ze trh dosahne, za urcitych predpokladu, vzdy toho nejefektivnejsiho vyuziti existujicich zdroju. Tato "veta" se sice vyucuje tradicne v mikroekonomii (nejlepsi vyklad jsem slysel od dnes jiz Sira Partha Dasgupty v Cambridge a mel jsem pak asi 2 tydny dojem, ze rozumim celemu svetu :-), ale Krugman napada jeji aplikaci v makroekonomii. V svem slavnem "nekrologu" za Miltonem Friedmanem ("Who Was Milton Friedman", NY Review of Books. 2007) Friedmana dosti nevybirave napadl a od te doby se nezastavil. (Muj komentar ke Krugmanove clanku z roku 2007 vysel na serveru Patria Online.)
2. zari 2009 Paul krugman publikoval v New York Times dlouhy clanek ("How Did Economists Got It So Wrong?"), kde se vyporadal nejen s Friedmanem, ale s podstatnou casti americkych ekonomu, ktere oznacil za neschopne a neuzitecne. Cely clanek je zajimavym cvicenim - chvilemi se Krugman vyjadruje temer vedecky (v nasem, ekonomickem slova smyslu...), vetsinou je ale hodne zurnalisticky a svym oponentum prisuzuje casto hodne prekroucene nazory. Hlavnim zaverem Krugmana je, ze ekonomie selhala, protoze nepredovedela financni krizi v roce 2008. A to se ji nepovedlo, protoze vetsina ekonomu slepe vyznava viru v efektivnost financnich trhu a odmita vetsi roli vlady v ekonomice.
Kdyz jsem si Krugmanuv clanek precetl, byl jsem na rozpacich, stejne jako po precteni clanku o Friedmanovi. Jako by Krugmanovi-ekonomovi zastiral mysl Krugman-rozlobeny liberal a casto ho tak nutil pouzivat nekorektni generalizace, bez opory v datech ci literature.
Dalo se cekat, ze Krugmanova kritika nezustane bez ohlasu, a take se tak stalo. Prvni se ozval John Cochrane z Chicaga. Chicago bylo hlavnim tercem utoku Paula Krugmana, Cochran se tedy vydal do boje za cest sve skoly. Jeho clanek neni spatny, ale casto se dopousti stejne nectnosti jako Krugman - svemu oponentovi prisuzuje nazory bez poskytnuti kontextu a dela z nej tak naprosteho blba.
Lepsi pristup, podle meho, zvolil Narayana Kocherlakota z Minessoty (dalsi Krugamnuv terc). ve svem clanku provedl strucnou inventuru toho, cim se makroekonomove a financni ekonomove v posledni dobe zabyvali ve svem vyzkumu. Aniz by jedinkrat padlo Krugmanovo jmeno, Kocherlatuv clanek presvedcive ukazuje, ze slavny profesor z Princetonu bud moderni ekonomii nesleduje, nebo ji uplne nerozumi a vyjadruje se tedy hodne zkratkovite o tom, co ekonomove (ne)delaji. (Pro naruzivejsi studenty ekonomie je k dispozici clanek Roberta Gordona "Is Modern Macro....", pekne dohromady s peti strankami odkazu, rovnice milosrdne vynechal.)
Posledni v rade je (zatim) David Levine ze St. Louis, ktery se na Krugmana rozlobil a vycetl mu, ze moderni ekonomii nerozumi a ze cely Krugmanuv clanek mel vlastne jen zduvodnit jeho podporu vetsim vladnim vydajum.
Takze ekonomicke departmenty americkych univerzit maji na zacatku skolniho roku o cem mluvit a co se prit. Utechou muze americkym ekonomum byt, ze politici se jim do toho nepletou a neoznacuji je ruznymi hanlivymi jmeny. Pokud mel ale nekdo pocit, ze ekonomie je nudna a ekonomove jsou nudni patroni, letosni zari by ho mohlo prevedcit o opaku.
