Když národně konzervativní kruhy v Polsku šířily zprávu, že v éře Solidarity působil Lech Walesa jako dvojitý agent, zdálo se to být přitažené za vlasy. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem se dočetl, že bývalý polský prezident míří do Irska, aby podpořil tamní vládu v již tak masivní přesvědčovací kampani o potřebě přijetí Lisabonské smlouvy. Zajímavé. Když Declan Ganley pořádal v Římě před volbami do Evropského parlamentu ustavující kongres svého panevropského protilisabonskéhu hnutí Libertas, na jeho podporu vystoupil vpravdě nečekaný host – Lech Walesa! Uplynul jediný rok, a oba spojenci se ocitají na opačné straně barikády. Zda je Lech Walesa i v dnešních geopolitických souřadnicích dvojitým agentem, to opravdu nevím.  Ale zdá se, že přeplatit se nechat umí.

Jako by se ze zveřejněných průzkumů veřejného mínění zdálo, že podobnými neduhy trpí i mnozí Irové. Manipulativními výzkumy jsme v médiích bombardováni dnes a denně, ovšem nepamatuji se, že bych se v rozmezí necelých dvou týdnů setkal se změnou postoje veřejnosti o plných 17%! Na počátku září agentury hlásily, že počet Irů, rozhodnutých podpořit Lisabonskou smlouvu výrazně klesl a to na 46%. To by v tom byl národovecký čert, abychom neblahý vývoj nedokázali otočit, řekla si irská vláda, a ejhle, rázem je stoupenců Lisabonské smlouvy 62%...

The Irish Times otiskly 27. června slova irského eurokomisaře Charlese McCreevyho, jež vzbudila v europeistických kruzích nevoli: „Všichni političtí vůdci velmi dobře vědí, že kdyby stejnou otázku položili v referendu svým voličům, odpověď by pravděpodobně v 95 procentech zemí byla také ‚ne‘.“

V souvislosti s procesem nuceného přijímání Lisabonské smlouvy se někteří vysoce postaveni eurokrati tu a tam dopouštějí krásných freudovských přeřeků. Jako když generální sekretářka Evropské komise Catherine Day prohlásila, že Lisabonská smlouva pomůže Evropě hovořit jedním hlasem při budování „nového světového řádu“.

Kdy už konečně všem naivním stoupencům Lisabonské smlouvy dojde, že jejím cílem není efektivní uspořádání vztahů mezi jinak svobodnými evropskými národy, ale postmoderní replika Babylónské věže?