Přijede papež. Doslova manévry lze čekat na ploše brněnského letiště a také na dálnici. Zavřený kus dálnice na 24 hodin a jiné radosti lidé nakonec stráví. Může být poplach kvůli Madonně, proč by nebyl kvůli papeži. Je dobře, že se lidé ze všech koutů Čech a Moravy sjedou, to je vzácná příležitost. Je moc dobře, že se bude kázat evangelium. Určitě tam bude kvalitní hudba. Snad jste od evangelíka nečekali nějakou církevní žluč?! Nedočkáte se jí zcela určitě. Já to katolíkům přeju. Ale čekal bych od církve, té naší společné katolické i všech dalších vyznání, přece jenom trochu více.

Souvisí to s otázkou, proč tu církev vlastně je. Pokud někdo v její existenci vidí záruku toho, že se budou opakovat starobylé texty, pěstovat rituály domácího i veřejného duchovního života, že někdo bude mluvit o tom, že se nemá lhát a krást, určitě to myslí dobře, ale je to málo. Je to nutné minimum, které někdy nezní příliš věrohodně, vždyť křesťanů je v obcích a městech většinou tak málo, že je správně kritičtí nevěrci lehko monitorují a prohlédnou. Znají jejich povahu a nálady.

Poslední dobou mi připadá, že se křesťanům vnucuje pozice prokazovatelů milosrdenství a sociální péče. To, co stát zanedbává, nedofinancovává a nefunkční komunita obce a města přechází bez povšimnutí, to se přistrkuje církvím se zadostiučiněním, protože jsou tu od toho. A naneštěstí, tenhle materialistický cynismus provozovaný bezbožnými pravičáky i levičáky církev bere a pokorně přijímá. Neměla by. Tedy měla, ale po jejich boku. Na rozdíl od Kristových dob si nenáboženský stát pečlivě a hojně vybírá prostředky na péči o naše zdraví a sociální potřeby.

Křesťany bych dnes čekal tam, kde se budují přirozené hráze proti sobectví. Města už téměř beze zbytku mají své komunitní plány. Začínají o jejich tvorbě přemýšlet také obce a potřebovaly by pomoci. Co to znamená? Ponavštívit lidi v obci a probrat s nimi jejich potřeby, dokonce opakovaně a strukturovanými otázkami jim pomoci vyjádřit to, co už přestali považovat za možné. Takový plán pak potřebuje opatření, která vycházejí z vyhodnocených odpovědí. Vždycky je tu místo pro vzdělané sociology i proškolené laiky. Křesťané by se tak mezi dveřmi objevovali jinak než jako vyžehlené dvojice s bezpohlavním poselstvím a v barevných deskách zabalenými vyhrůžkami.

Dokonce by se křesťanům velice hodilo znát skutečné potřeby spoluobčanů. Však na ně Kristus reagoval. Mohli by propojit zajímavé lidi pouhou zmínkou, že o dva bloky vedle žijí lidé s podobnými potřebami, názory či metodami. Mezi tím by jistě bylo dost prostoru pro navázání vztahů a spolupráci. Křesťany bych totiž hledal i tam, kde se mrskají živnostenští pulci. Nárůst živností, který zaznamenali statistikové, je totiž bez asistence. Jistěže zafunguje přirozený výběr, ale nemusel by mít tolik práce, kdyby někdo poskytl alespoň základní poradenství. Hospodářskou komoru považuji za ještě neviditelnější, než tu pověstnou ruku trhu. V mém okolí nejen že není vidět, ale doslova není. Zatímco reklamy na plotech přibývají a lidé se vrhají do podnikání s nadějemi na úspěch, zůstávají bez analýz a marketingových poradců. Vylovený rybník soukromých školek a jiných místních služeb v okolí Prahy naznačuje, že trh není zdaleka tak velký, jak se zdá. Data to musela říkat už dost dávno.

Křesťané by tu mohli zahrát roli přenašečů dat a poskytovatelů poradenství s potěšením, že se rodí lidé, kteří budou církvi jednou prospěšní. Církev má takový rozsah, že může profese propojovat a pomoci sdílet zkušenosti. A tenhle chléb po vodě puštěný se jí vždycky vrátí. Sem by mohla církev nasměrovat něco z financí, které ještě má a hlavně směrem ven používat peníze z ukradeného majetku, o které si poprávu žádá.

Stále by bylo ještě místo i pro solidní hospodářské informace. Proč by třeba evangelický týdeník nemohl mít podobu finančních novin či živnostenských listů. Místo politických hesel by mohl přinášet solidní analýzy a dobře uchopitelné poradenství. Evangelium má k tomu notně blízko, proto by se křesťané nemuseli nijak červenat. Hospodářský tisk směřuje k bulváru, který má ve společnosti zajisté své místo, nicméně dobrých novin ubývá. A to je škoda!

Křesťanské svědectví umožňuje ještě jednu cennou službu. Odkrývá a zveřejňuje falešné spasitele. S přicházejícími volbami se nám zase urodili spasitelé všeho druhu. A jejich falešné sliby je třeba odkrývat střízlivou pamětí, která zaznamenává jejich minulé činy a výroky. Kdo jiný by to měl odvážně dělat, než lidé, kteří věří v jednoho Spasitele a proto se hrozeb lidských spasitelů nebojí!? Zatím však církevní představitelé dělají politikům volební kampaň zadarmo s tetelivou radostí, že pan starosta přišel do jejich kostela. Když je vítají, což je jistě správné, měli by alespoň s církevním pultíkem šetřit. Malí velcí spasitelé si dělají volební trampolínu z kdejakého shromáždění, ale z církevního by neměli.