Tu knížku jsem dlouho obcházela obloukem. Ležela mi doma v obří hromadě dalších nepřečtených knih, které čekají, až se k nim konečně dostanu. Byla příliš tlustá, než abych se k ní dostala v běžném pracovním provozu a navíc to byla detektivka, kterým zrovna neholduju. Pak jsem odjela na dovolenou a tam tu tlustou knihu otevřela - a už se od ní neodtrhla. A tak vám ji tu chci doporučit - i když vím, že jsem tím trochu objevila Ameriku, protože ta kniha je v českém vydání už řadu měsíců. Ale třeba vám unikla stejně jako mně...

Muži, kteří nenávidí ženy je první částí bestsellerové trilogie Milénium. Napsal ji švédský novinář Stieg Larsson, který ale zemřel na těžký infarkt ještě předtím, než stihl své veledílo vydat. Série se záhy po vydání stala senzací, loni byl Stieg Larsson druhým vůbec nejprodávanějším autorem světa a jednotlivé díly trilogie posbíraly doma i ve světě řadu literárních cen.

Hlavního hrdinu románu, čtyřicetiletého ekonomického novináře Mikaela Blomkvista začátek prvního dílu trilogie zastihuje v nelichotivé situaci odsouzence za pomluvu gangsterského finančního magnáta. Blomkvist je tím v novinářské branži zcela zdiskreditován a právě v této chvíli přichází nabídka vysloužilého průmyslníka, aby napsal autobiografii jeho rodiny a pomohl mu vyřešit jednu dávnou záhadu.

Pátrání v temné rodinné historii zavede Blomkvista na stopu dávných nacistických zločinů jejích členů i podivných vražd, které se odehrály před několika desítkami let. Řešit mu je pomáhá zcela nečekaná kolegyně, mladá asociálka Lisbeth Salanderová, která dosud pracovala jako všehoschopná detektivka pro soukromou bezpečnostní agenturu a vedla život na hraně se stínem přísného poručníka nad sebou.

Larssonův záběr je úctyhodně široký - když líčí nacistickou historii Švédska, zákulisí novinářské branže a ekonomické žurnalistiky, taje počítačového hackerství - neváhá v textu doporučovat konkrétní softwarové i hardwarové produkty - i třeba vtipně odkazuje nejen na slavnou Agathu Christie a její záhadu zamčeného pokoje, ale třeba i na předchozí nejúspěšnější švédskou spisovatelku, autorku i v Česku známých dětských knih Astrid Lindgrenovou. Lisbeth je ostatně takovou novodobou variací na slavnou Pipi dlouhou punčochu, nepředvídatelnou dívenkou s pronikavým detektivním talentem a výjimečnými počítačovými schopnostmi, Mikael Blomkvist pak zas přiznanou dospělou verzí dětského detektiva Kalle Blomkvista.

Že je Larssonovo dílo bestsellerem ještě neznamená, že je to triviální literatura pro masy. Chytrá hra s detektivním žánrem v Larssonově pojetí znamená neustálé natahování čtenářovy pozornosti na skřipec - za každým rohem může číhat další překvapivé odhalení, za každou otočenou stránkou další šokující informace, která ty předchozí obrací naruby.

Celý román je velmi napínavou a uživatelsky vstřícnou četbou, která ale zároveň pojednává o velmi závažných až drastických věcech - například o násilí páchaném na ženách, o podstatě novinářské práce a zneužívání svého vlivu, o úskalích života v kapitalistické společnosti prolezlé korupcí a touhou po penězích a moci i o ztrátě soukromí v přetechnizovaném světě. Je to černý román, technothriller i lovestory v jednom - a především jedna z nejskvělejších knih, jakou jsem kdy četla a zároveň záviděla jejímu autorovi literární talent a eleganci, s níž vrhá své hrdiny do nebezpečných situací.

První díl Muži, kteří nenávidí ženy vyšel už před Vánoci, druhý nazvaný Dívka, která si hrála s ohněm se chystá k vydání 17. srpna, Ztracené vzdušné zámky až posléze. Už teď jdu stát frontu před knihkupectví...