Odhadované rozpočtové schodky na nejbližší roky dosahují astronomických výšin a kdekdo bije na poplach. Vzduchem létají návrhy řešení od plošných škrtů ve výdajích přes zvýšení DPH a stropů pro sociální pojištění až po nicnedělání a vyčkávání.

Nedělat nic je za současné situace spíše cynické. Odráží to neochotu politiků dělat bolestná rozhodnutí před podzimními volbami. Na druhé straně dobře míněné recepty mohou nakonec nadělat více zmatku než užitku. Přes hrozivě vyhlížející odhady pro roky 2009 a 2010 jsme stále na hony vzdáleni skutečně kritické situaci, do níž se dostali třeba Maďaři. Nemusíme hasit rozsáhlý požár. Můžeme si dopřát luxus řešit problémy s trochou nadhledu.

Na straně výdajů jsou skloňovaným opatřením plošné škrty napříč výdaji a investicemi jednotlivých sektorů. Taková řešení ale bohužel bývají zpravidla krátkodobá. Výdaje se málokdy sníží systematicky. Spíše bývají odkládány, valí se před úřadem jako nabalující se sněhová koule. Když se rozhodnete počkat s dostavbou dálnice, stejně nakonec peníze za její dokončení vyplatíte.

Výpadek státních investic navíc může přijít v nejméně vhodnou dobu, kdy padá i soukromá poptávka. Jsem sice velkým oponentem jakýchkoli domácích stimulačních výdajových balíčků, ale škrtat již naplánované investice, jen abychom srazili deficit v jednom roce a o dva roky později čelili schodku vyššímu, je zbytečné. Jediným pádným argumentem, proč to udělat, je vyšší cena, za niž si dnes stát dokáže na trzích půjčit a která se v budoucnu může snížit.

Za podobnou křeč považuji i návrhy na straně příjmů, které volají po rychlém zvýšení daní. Daňová zátěž je v Česku o poznání vyšší, než je průměr OECD. Především další nárůst přímých daní by mohl ohrozit naši dobrou konkurenční pozici. Ta je klíčem k úspěchu v globálním oživení, které se pomalu rozjíždí a kde méně konkurenceschopným může snadno ujet vlak.

Než na panickou stabilizaci krizových rozpočtů za každou cenu, zaměřme svou pozornost raději na dlouhodobé problémy. K těm patří hlavně vysoký podíl mandatorních výdajů v kontextu stárnoucí populace. Každá krize jednou skončí a cyklické deficity odezní. Ale tento problém nám na stole zůstane. Střednědobá rizika přitom vyžadují promyšlené reformy, které se týkají jak státních příjmů, tak výdajů.

Současný soubor záplat a berliček spíše než promyšlenou strategii připomíná střelbu proti nahodilým protivníkům ve tmě. Není se ale čemu divit. Reformy musí nutně provést politická vláda se silným mandátem. Bylo by pěkné, kdyby nám ji podzimní volby konečně nadělily.

Psáno pro E15