V pondělí 20. července zveřejnila svůj odhad nákladů spojených se záchranou amerických bank šéfka dohledu nad vládním programem TARP Neil Barofsky. Čtení to není příliš příjemné: ačkoliv vláda již utratila 2 bilióny dolarů v hotovosti, závazně přislíbila další téměř 3 bilióny, celkové náklady mohou být mnohem vyšší. V nejpesimističtější variantě by hrubé náklady sanace amerického bankovního sektoru mohly být až 24 biliónů dolarů, což je zhruba dvojnásobek celého amerického HDP.
Skutečné náklady sanace budou samozřejmě menší, neboť americká vláda část své podpory získá zpět v okamžiku, kdy jí budou banky peníze vracet (jak už učinili Goldman Sachs a JP Morgan), nebo v okamžiku kdy bude prodávat akcie bank, nabyté v záchranném programu. Barofsky ovšem kritizovala především ministerstvo financí, že nedává veřejnosti ani dozorovým orgánům úplné informace, takže není možné přijít s dokonalejším odhadem potenciálních ztrát.
Zajímavé bylo, že zprávu Barofské přijali s velkým klidem i ti poslanci, kteří jinak na administrativu a bankéře dští oheň a síru. Třetího srpna totiž začínají v Kongresu prázdniny a poslanci už jsou myšlenkami na dovolené nebo u svých voličů doma. I proto se finanční komise Sněmovny reprezentantů rozhodla, že rozloží hlasování o klíčovém návrhu nové architekrury finanční regulace v USA na dvě části. Před prázdninami poslanci dokončí diskusi jen nad zřízením nové instituce na ochranu klientů finančních firem a nad návhem dát akcionářům automatické právo vyjadřovat se k odměnám správní rady a managementu.
Ostatní záležitosti, jako je přerozdělení pravomocí regulatorních orgánů, systém regulace derivátů nebo sjednocení metodiky regulace musí počkat na polovinu září, kdy se Kongres opět sejde. Uvidíme, jaké budou náklady sanace amerických bank v té době.
