Kdo ví co bude za 200 let?

Státní fond dopravní infrastruktury propočítal scénář, kdy např. rychlostní silnice R55 spojující Břeclav s Olomoucí bude hotova až v roce 2222. Tedy  v době, kdy už to ani nezkontrolujeme. Každý sám posoudí, jak věrohodné je prezentovat scénáře výstavby dopravních cest v režimu 200-letky. Tvrdím, že investovat do výstavby páteřní dopravní sítě a do údržby se prostě musí. Intenzita dopravy pořád roste, více a častěji cestujeme křížem krážem po republice i do zahraničí a platí, že tam kde je dobrá dopravní dostupnost roste i ekonomická síla regionu. Základem jsou dálnice a silnice, ale taky rychlá a moderní železnice. Naše dopravní stavby musí být nejenom kvalitní, bezpečné a optimálně zasazené do území, ale také postavené za  náklady, které odpovídají kvalitě a nebude pochyb o jejich průkaznosti.

Na čem tedy záleží abychom v dohledné době dobudovali tolik potřebné obchvaty měst, chybějící rychlostní silnice a dálnice, železniční koridorové tratě, nebo abychom konečně odstranili nebezpečná místa na stávajících dopravních cestách a dobře jsme je udržovali? Jasně že na dostatku finančních zdrojů.  Ale vymezovat přesný rok za 2 století určitě nemá význam. Smysl ale má mít k dispozici jasný a v čase platný harmonogram výstavby dopravních staveb a to na časový úsek, který je námi dosažitelný a ovlivnitelný, tj. určitě na 10 až 15 let. Vždyť příprava a realizace dnešních složitých dopravních staveb není jednoduchý proces. Vedle existence tohoto harmonogramu je jednou ze zásadních podmínek jeho realizace zajištění odpovídajících finančních prostředků a jejich stabilita.

A tady se dnes rýsuje zásadní problém. K financování dopravní infrastruktury stát v roce 2000 zřídil Státní fond dopravní infrastruktury. V roce 2007 se z  národních zdrojů investovalo do dopravní infrastruktury ještě 59,5 mld. Kč. I přes to, že Poslanecká sněmovna  Parlamentu ČR  vládu vyzvala aby  se tato úroveň národních zdrojů držela i do budoucna, ministerstvo dopravy připustilo od roku 2008 snížení o 23,5 mld. Kč na stávajících 36 mld. Kč.  Základní  argumentací bylo, že jsou k dispozici zdroje z fondů Evropské unie  do roku 2013 ve výši zhruba 140 mld. Kč. 

Kdyby byly původní národní zdroje zachovány a peníze z fondů EU byly použity navíc pro zrychlení výstavby prioritních staveb, asi by  dnes fond dopravy neplánoval na  dvě stě let dopředu a určitě by se po  některých dnešních silničních  tankodromech dalo jezdit, protože by byly alespoň peníze na jejich opravu. Bohužel ale národní zdroje vláda utratila jinde. Nic  se ani neudělalo pro stabilizaci systému financování dopravní infrastruktury a pro nastavení parametrů jeho udržitelnosti  do nejbližších let. A tak se zdá se, že letošní rekordní rozpočet fondu dopravy ve výši  96 mld. Kč, složený z již zmiňovaných  36 mld. Kč z národních zdrojů (tedy daní, poplatků a dotací jako příjmů fondu dopravy), 36 mld. Kč ze zdrojů EU a 24 mld. z úvěrů a dluhopisů byl posledním rekordním rokem, kdy se u nás ještě dopravní stavby pořádně staví.

Budoucnost je hodně nejistá, když samotný fond dopravy ve svém výhledu  plánuje  postupné dočerpávání evropských zdrojů i nižší úvěrovou angažovanost  a předpokládá  finance v roce 2011 ve výši  76 mld. Kč a v roce 2012 dokonce jen 59 mld. Kč. Za dva roky tak mají klesnout jeho zdroje  o  37 mld. Kč. Jestli k tomu dojde, pak se máme na co těšit. Nebudou peníze nejenom na výstavbu, ale dojde k dalšímu zhoršení dnešních dopravních cest, protože nebudou peníze na jejich údržbu.  A my jako uživatelé budeme na stav dopravní infrastruktury nadávat více než dnes. Stále více bude taky znatelná propast  ve srovnání s našimi západními sousedy, ale už také ze Slovenskem, či Polskem, kde se dnes masivně dopravní cesty budují.

V dnešních cenách by bylo potřeba investovat do výstavby chybějících prioritních dopravních cest  a do oprav a rekonstrukcí  státem vlastněné dopravní infrastruktury  minimálně 1 bilión Kč. Z toho připadá asi  600 mld. Kč na  pozemních komunikace  a 400 mld. Kč na železnici. Kdyby bylo možné zajistit ročně zdroje ve výši  100 mld. Kč, pak bychom v roce 2020 měli k dispozici  rozhodující dopravní síť  a navíc bychom jezdili  po rozumně udržovaných silnicích a dálnicích.  Pokud  ale připustíme pokles finančních zdrojů až na fondem plánovaných 59 mld. Kč, budeme čekat a nadávat dále.

Co  dál? Jsme na prahu zásadního rozcestí. Stav našich veřejných financí není dobrý a vrátit se k výši národních zdrojů  jako v roce 2007 si nyní jen těžce představíme.  Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že dopravní stavitelství má významné multiplikační efekty - 1 mil. Kč, který se v této oblasti investuje stabilizuje zhruba 3 pracovní místa a státu se ve formě daní a dalších odvodů a úspor na nevydaných výdajích vrátí až 700 tis. Kč. To je  silný argument pro politiky aby právě v těchto investicích viděli perspektivu. Investice zejména v této oblasti tak  mohou přispět ke zmírnění ekonomické krize i ke snížení nezaměstnanosti.

A tak je na stole další volební téma a politici by měli jasně říci zda vůbec chtějí a mají reálný recept  jak finančně udrží  současné investiční tempo v magickém rámci 100 mld. Kč ročně ze všech dostupných finančních zdrojů, nebo např. pomalé a složité cestování, rozbitá silnice a proud aut pod okny ulice bez obchvatu bude ještě mnoho dalších let základní charakteristikou naší dopravní infrastruktury.