Tíží vás vaše duše? Dejte ji do úschovny! Této rady se drží Paul Giamatti v roli sama sebe v posledním soutěžním filmu Duše Paula Giamattiho. Všech 14 filmů ze soutěže je už odpromítáno, teď je vše v rukou poroty.
Podle mého skromného předpokladu Duše Paula Giamattiho do boje o Křišťálové globy příliš nezasáhne - je to vcelku milý film, ale možná příliš inspirovaný poetikou Charlieho Kaufmana a humorem Woodyho Allena - i když ve výsledku je tahle melancholická komedie možná příliš melancholická a možná trochu málo komediální. Ale třeba ne, Velký sál Thermalu to prověří ještě dnes.
Paul Giamatti ve filmu bojuje s osobní i tvůrčí krizí tím, že svou duši dá do úschovny, odkud ji ale vzápětí ukradnou zlotřilí Rusové a Giamatti se musí vydat do Petrohradu, aby ji získal zpět od místní telenovelové herečky. Když odložíte svou duši, tak vám hned všechno dává větší smysl, cítíte se pak lehce, ale i prázdně a ona duše může vypadat třeba jako zrnko cizrny, alespoň podle tohoto filmu.
Ten milý ústřední nápad s dušemi, které jsou lidem odebírány do úschovny, případně uskladňovány kdesi ve skladištích New Jersey, mi připomněl Kaufmanovo V kůži Johna Malkoviche - vcelku případně vzhledem k tomu, že s ním za hodinu začíná tiskovka a že jsem se před chvílí ohromeně dozvěděla, že Radka W. byla před chvílí s Johnem Malkovichem na kávě a cigaretě - prý byl milý a to kafe bylo jen ristretto, tak alespoň že tak. Ale stejně mou duši obtížila závist - možná bych ji měla dát také do úschovny...:)
