Peníze na dopravní infrastrukturu - ať již na stavbu nových dopravních děl, nebo opravy a údržbu těch stávajících jsou získávány mimo jiné z příjmů z mýtného a z dálničních poplatků. Do Senátu ale nyní doputovala novela zákona o pozemních komunikacích schválená poslanci, která obsahuje zavedení převratné novinky - elektronického kupónu pro platbu časového poplatku na zpoplatněných komunikacích. Přeloženo do normální řeči, jde o elektronickou dálniční známku pro auta do 3,5 tuny. Předpoklad je, že v případě schválení Senátem a prezidentem, bychom od roku 2011 měli mít za předním sklem auta místo papírového kuponu ten elektronický. Se systémem elektronických dálničních známek se jinde v Evropě motoristé nepotkají. Je ale tento systém hospodárný i v době, kdy stát zoufale hledá další peníze na zahájené a rozestavěné stavby v dopravní infrastruktuře?

Zavedení elektronických kuponů bude stát zhruba 1,5 miliardy korun. Jaká bude cena elektronické viněty? To by mělo prověřit výběrové řízení, ale vzhledem k tomu, že tento systém bude fungovat jako další aplikace mýtných bran, dá se předpokládat, že cenu bude určovat pravděpodobný dodavatel - firma Kapsch.  Jde přitom nejenom o vlastní elektronický kupon, ale také o terminály, kde se budou kupony nabíjet, potřebný software, aby systém prostě fungoval. Platbu jednorázových nákladů na zavedení systému a pořízení kuponů uhradí ze svých zdrojů Státní fond dopravní infrastruktury. Dalšími náklady jsou prostředky na zajištění dobíjení kupónů u terminálů, tedy vlastně provize prodejcům. Ty snad budou jen o málo vyšší než jsou stávající provize pro prodejce papírových dálničních kuponů. Systém musí také někdo spravovat a udržovat v chodu. Náklady se pravděpodobně budou pohybovat v řádech stamilionů korun.V odhadech se dokonce objevila částka 600 mil. Kč ročně.

Nový revoluční systém nahradí papírovou dálniční známku, která ve výrobě včetně všech ochranných prvků stojí 6 Kč a kterých se dnes ročně prodá zhruba 1,8 miliónů kusů. Takže roční náklady na pořízení činí asi 11 miliónů korun. K tomu je nutné ještě připočítat provize prodejcům ve výši zhruba 100 miliónů. Takže v porovnání s dnešními kupóny by  jenom umoření nákladů na zavedení elektronické novinky bylo přibližně 15 let. Vzhledem k tomu, že elektronický kupón je přenositelný a není vázán na konkrétní osobu a ani vozidlo v systému časového zpoplatnění, je navíc evidentní, že počty prodaných papírových kuponů nemůžeme srovnávat s počty elektronických kuponů, protože těch bude díky přenositelnosti výrazně méně. Stát také může zvýšit podle této novely cenu ročního zpoplatnění z dnešních 1000 Kč až na 1500 Kč, což možná udělá a tím se ekonomický propad trochu srovná.

Závěr je poměrně nelichotivý pro stát i pro daňového poplatníka. Sníží-li se počet elektronických kuponů oproti současnému počtu prodávaných papírových dálničních známek o třetinu, díky nárůstu roční ceny bude brutto výnos stejný. Vzhledem k tomu, že náklady na zavedení a provoz systému elektronických kuponů jsou výrazně vyšší než u stávajícího systému papírových dálničních známek, získá Státní fond dopravní infrastruktury podstatně menší čistý výnos než je tomu nyní. Pro všechny ostatní, kteří se na elektronickém zpoplatnění nějak podílejí, však jde o vyšší tržby a pravděpodobně i zisk. Jenom ta dopravní infrastruktura nebude mít zase tolik potřebné zdroje a daňový poplatník bude muset doplatit deficit z jiných zdrojů. České novátorství v hospodárnosti a efektivitě bych si představoval trochu jinak. Otevřeně říkám, mě osobně by vůbec nevadilo, kdybychom i nadále měli papírové dálniční známky.