Zemědělci si nás berou jako rukojmí svých požadavků, stěžovali si včera řidiči, kteří uvízli v kolonách tam, kde farmáři se svými stroji blokovali průjezd. Nechme teď důvody a smysl podobných demonstrací stranou. Jeden úhel pohledu ale za vypíchnutí stojí - právě to slovo rukojmí. To totiž situaci na českých silnicích vystihuje dokonale. Bez ohledu na to, zda zrovna průjezd dálnicí blokuje traktor či stádo krav.

Rukojmí je osoba, která si nemůže být jista svým životem, je vydána všanc momentální náladě a svůj osud nemá ve vlastních rukou. A přesně tak si může připadat - a mnohdy i připadá - jakýkoli účastník silničního provozu, který je tak pošetilý a dodržuje v Česku předpisy.

Například jako řidič jede předepsanou rychlostí, jako cyklista jede spořádaně u kraje, jako chodec kráčí po chodníku. Události uplynulého víkendu opět připomněly, že je to houby platné. Vždycky se najde nějaký ten idiot, který sedne za volant s dvěma třemi promile v krvi a pak podle toho také jede.

A tak v sobotu navečer na silnici z Davle do Štěchovic řidič škodovky srazil otce se dvěma dětmi, kteří si na začátku prázdnin vyjeli na kole. Řidiči policisté naměřili v 2,34 promile alkoholu. Starší z dětí, jedenáctiletá dívka, bohužel nepřežila. V neděli pak v Černošicích u Prahy řidič v jednosměrné ulici zabil 68letého muže, který kráčel nikoli po silnici, ale po chodníku. Řidič měl v krvi dvě promile.

Jak to asi u soudu dopadne? Zabití z nedbalosti, ublížení na zdraví s následkem smrti? Možná pár let vězení, třeba i jen podmínka... Není ale ten, kdo se v opilosti obrní tunou oceli a v rychlosti s ní pak narazí do jiného člověka, mnohem spíš prostě vrah? O tom, že auto může být a je vražedná zbraň, není pochyb. A alkoholem zatemněná mysl v tomto případě rozhodně není polehčující okolnost. Naopak.

Od policejních šéfů slýcháme neustále a pořád dokola, že se musí změnit především sami řidiči. Jenže zkušenosti ukazují, že bez represe to v téhle zemi nepůjde.

Stačí si vzpomenout, jak to na českých silnicích vypadalo těch pár blažených dní, kdy vstoupil v platnost bodový systém: řidiči se báli o své řidičáky a nevěděli odkud na ně vyskočí policajt. A jezdili pintlich podle předpisů. Po čase zjistili, že policajt nevyskočí odnikud, připojili se politici s tím, že nový systém je na chudáky Čechy moc přísný a vše se rychle vrátilo do starých kolejí.

Součet za uplynulý víkend je 13 mrtvých. Za uplynulý rok 992. O rok dříve 1123. To máme v průměru tři mrtvé denně. Do konce roku 2010 by chtěla policie a ministerstvo dopravy snížit počet mrtvých na silnicích na maximálně 650. Zatím je to ale jen zbožné přání. Pokud počet zabitých mírně klesá, je to spíš zásluha stále bezpečnějších aut než odhodlání s divočinou na silnicích něco vážně dělat.

Nic jiného než exemplární nejvyšší možné tresty pro vrahy za volantem, viditelná a neúplatná policie na silnicích a osvěta s ještě drsnějšími kampaněmi, asi nepomůže. Zatím je to pořád spíše sci-fi. Proto bych se příliš nedivil, kdyby se třeba otec té zabité jedenáctileté dívky z Davle rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vlastně bych se vůbec nedivil. Další důkaz, že je tu něco špatně.

 

 

(odvysíláno jako Glosa RČ)