Írán je opět středem pozornosti. Nyní nikoliv kvůli výrokům o Izraeli nebo svému atomovému programu, ale díky tamním prezidentským volbám. Ty se konaly 12. června a jejich průběh i výsledky byly bedlivě očekávanou událostí v mezinárodní oblasti. Dle oficiálních výsledků zvítězil úřadující prezident Ahmadínežád s 62,63 % hlasů a porazil tak Mira Husajna Músávího s 33,75 % i další dva kandidáty Mohsena Rezáího a Mahdího Karrúbího s 1,7 respektive 0,8 procenty hlasů. Ovšem do jaké míry tyto výsledky odrážejí vůli lidu a reálný výsledek hlasování?

Odpověď není tak jednoznačná. Tzv. Rada dohlížitelů, kontrolující dodržování islámu a ústavy, vybírá kandidáty na prezidenta, čímž filtruje reformní kandidáty a udržuje charakter Islámské republiky. Média jako televize, rádio, noviny a internet jsou předmětem vládní kontroly s ohledem na porušování islámských pravidel, omezení západních vlivů a kontroly informací. Řízení médií a omezení přístupu k alternativním a nezávislým zdrojům informacím dále značně omezuje regulérnost voleb. Svoboda projevu je omezena. Občané mají omezené právo se vyjadřovat k určitým tématům, aniž by jim hrozilo nebezpečí trestů. Kromě těchto strukturálních omezení ovšem můžeme při posledních volbách najít i další omezení a podezřelé momenty.

  • 1) Samotný výsledek hlasování - Přestože se před volbami očekával těsný výsledek, konzervativní Ahmadínežád zvítězil s ohromným rozdílem 29% v prvním kole. Takového rozdílu například nebylo dosaženo ani v jedněch prezidentských volbách v USA ve 20. století. Ani enormně populární F. D. Roosevelt nabízející recept na hospodářskou krizi nedokázal dosáhnout takového rozdílu (1932 18%, 1936 24%)
  • 2) Vývoj volebních výsledků - Reformistický kandidát zvítězil v prezidentských volbách 1997 a 2001. Ve volbách 2005 opozice ve velké míře bojkotovala volby, což vedlo k jejich prohře. Ani tehdy ovšem Ahmadínežád nedokázal vyhrát v prvním kole i přesto, že tehdy byl mnohem populárnější, měl pověst méně radikálního kandidáta a neměl za sebou fiasko své ekonomické politiky.
  • 3) Vliv volební účasti - 85 % účast v posledních volbách byla velmi vysoká. Přímo obrovská v případě Íránu, kde je účast všeobecně nízká, protože lidé nechtějí volit kandidáty, kteří jim nesedí. Od 90. let bylo pravidlem, že velká účast vedla k vítězství proreformního kandidáta.
  • 4) Demografie - Nárůst populace a změna složení společnosti favorizuje reformního kandidáta. Polovina populace Iránu je mladší 30ti let a mladí jsou většinově proreformní. Pokud přišli mladí voliči kvolbám, a oni přišli, jak je možné, že to výsledek neodrážel?
  • 5) Sčítání - Již pár hodin po konci voleb vydalo Ministerstvo vnitra prohlášení, že Ahmadínežád zvítězil s 63 % hlasů. Jak je možné mít výsledky ohlášené několikanásobně rychleji než dříve, když je nutné je počítat ručně a navíc byla tak neuvěřitelně vysoká účast (místy prodloužení doby voleb až o 6 hodin kvůli ohlasu)? Že by ušetřili čas tím, že hlasy vlastně ani nemuseli počítat?
  • 6) Průběžné výsledky byly stále kolem 63% a téměř se neměnily a nelišily od konečného výsledku. To samo o sobě neznamená neregulérnost, ovšem vyjadřuje to lineárnost výsledků. Jinak řečeno, v celé zemi byly volební výsledky podobné, což popírá známý rozdíl mezi konzervativním venkovem a proreformními městy.
  • 7) Výsledky v domácím okrsku - Músáví prohrál ve svém domácím městě Tabriz a okrsku Azarbaijan, i když ten pravidelně volí Músávího nebo kohokoliv z jeho etnické skupiny. V těchto volbách nečekaně volili 2:1 pro Ahmadínežáda. Stejný případ se naskytl i u druhého reformního kandidáta Karrúbího. Ten ve svém okrsku Lorestan, který v roce 2005 vyhrál s 55%, získal zanedbatelných 5%. Naopak Ahmadínežád si polepšil z 10% na 70%. Takové desetinásobné změny hlasů jsou nemyslitelné. To je, jako kdyby Jiří Paroubek v říjnových volbách v Praze jasně zvítězil nad ODS s více než dvojnásobným počtem hlasů!
  • 8) Facebook a mobily - Mobilní síť a přístup k sociální síti Facebook byl blokován v den voleb. Náhoda? Těžko. A jelikož hlavně mladí, tedy proreformní voliči používají internet a mobilní telefony, je očividné, komu toto blokování mělo pomoci.

V těchto volbách je snadné najít mnoho podezřelých znaků. Zvěsti o uniklé zprávě z ministerstva vnitra ukazující na vítězství Músávího, změny ohlášených výsledků a podobně. Už proti výsledkům voleb 2005 byly vznášeny pochybnosti a nynější volby jsou ještě podezřelejší - dle mého názoru až příliš. Určitě existují důvody pochybovat, ovšem nezvratně dokázat volební podvody a manipulaci je složité. Jasné důkazy se bez nezávislých pozorovatelů voleb nebo úniku informací z vlády nacházejí těžko.  

Je možné, že Ahmadínežád skutečné zvítězil. Přesto nesmíme zapomínat, že Írán není demokracií. Je to specifický teokratický režim, kde volby jsou jen částečně důležité a i tyto volby jsou ovlivňovány neférovými praktikami tak, aby vyprodukovaly specifický výsledek.  Vzhledem k nedostatečným informacím je nyní těžké jednoznačně říci, jak moc byly tyto volby ovlivněny a zda byly zfalšované či nikoliv. Stejně tak odpovědět na otázku, zda probíhající protesty povedou ke změně režimu nebo se po pár dnech rozplynou. Předpovídání budoucnosti je totiž velice ošidná práce.

PS: Pro anglicky mluvící čtenáře doporučuji návod na udržení autoritativního režimu aneb jak si zajistit výhru ve volbách a udržení u moci z dílny Foreign Policy - zájemci mohou porovnat s volbami v Íránu. Viz: http://www.foreignpolicy.com/story/cms.php?story_id=4877&page=0

Jakub Engelmajer

student 4. ročníku Katedry politologie a evropských studií