Ze světa ekonomiky přicházejí dobré i špatné zprávy a nová rizika i nové záblesky naděje, zkrátka typicky smíšené signály. Na jedné straně se zhoršují prognózy, odkládá se předpokládaný návrat oživení. Na druhé straně přicházejí i lepší zprávy: trhy s komoditami i dluhopisy jakoby naznačují, že návrat k růstu se přeci jen blíží.

Začněme tím méně veselým: Evropská centrální banka (ECB) včera oznámila svůj výhled pro hospodářství eurozóny v příštích osmnácti měsících. Recese bude celý letošní rok pokračovat, hospodářství se bude postupně stabilizovat v polovině příštího roku a pak se teprve vrátí k pomalému růstu. ECB se navíc obává druhé vlny bankovní krize v příštím roce, kdy se krize reálné ekonomiky zakousne do bankovních bilancí.

Institut pro mezinárodní ekonomiku v Kielu prognózuje Německu pro letošní rok propad hospodářství minus šest procent a jakousi kvazistagnaci v příštím roce. Prognóza ale předpokládá, že nepřijdou další náklady spojené se sanací bank. Institut vyzývá ECB, aby prováděla odvážnější měnovou politiku a také přistoupila k experimentu tzv. měnového uvolnění po vzoru Fedu a Bank of England.

Nejzajímavější text na téma německých hospodářských vyhlídek jsem si přečetl z pera Wolfganga Munchau ve Financial Times. Munchau zasazuje německou ekonomiku taženou exportem do kontextu vývoje světových měn a obchodních a kapitálových bilancí a nerovnováh. Německo bude trpět posílením kursu eura vůči dolaru a exportní motor průmyslu prostě tak snadno nenaskočí. Německo není schopno dostatečně mobilizovat domácí poptávku a nahradit výpadek exportu.

Vzhledem k tomu, že Česká republika je silně závislá na průmyslu a totálně provázaná s německou ekonomikou, nemá naše hospodářství o moc lepší vyhlídky než to německé.

Pak jsou tu ještě rizika. Lotyšská krize může znovu vyvolat krizi nových trhů a psychóza se klidně může rozšířit na všechny trhy tzv. střední a východní Evropy. U nás může znovu dojít k destabilizaci koruny a prudkým výkyvům na burze. V této souvislosti je zajímavé, že Česko úplně míjí debata o okamžité euroizaci regionu střední a východní Evropy. Dva prestižní polští ekonomové, Marcin Piatkowski a Krzysztof Rybinski k ní například právě vyzvali ve Financial Times.

Z čeho se tedy radovat? Soudě podle vývoje cen ropy (včera již 73 dolarů) to vypadá, že trhy s oživením počítají. Soudě podle vývoje amerických dluhopisů trhy počítají s inflací a inflace se příliš neslučuje s ekonomickým poklesem. A vůbec: nerozpadl se ani mezinárodní kapitalismus a rozzuřený levicový proletariát neznárodnil ekonomiku. A situace je sice špatná, ale krize 30.let to opravdu není.

P.S.
Audit se nyní na týden odmlčí. Kdyby se některému laskavému čtenáři po autorovi zastesklo, doporučuji koupi mé knihy, která vychází v pondělí spolu s Respektem.