Svět se těžce zotavuje z finanční krize zažehnuté hypoteční bublinou a na obzoru se rýsují další problémy. Klíčová jsou tři témata: globální nerovnováha s rizikem měnových krizí, bezprecedentní měnová politika balancující mezi deflací a hyperinflací a fiskální deficity. Nejzřetelněji se nyní rýsuje poslední z nich, resp. kombinace deficitů a mimořádně uvolněné měnové politiky. V mnoha zemích se výrazně zhoršila fiskální situace v důsledku částečného přesunu finanční páky ze soukromého do veřejného sektoru a fiskální stimulace ekonomiky. Jenže státní pokladny nejsou bezedné a tolerance finančních trhů půjčovat veřejnému sektoru má své meze.

 

Státy, které se řadí mezi vyspělé ekonomiky, si letos chtějí půjčit 3,3 bilionu dolarů, tj. 8,8 procenta jejich HDP. Veřejné dluhy mnoha zemí se letos a v příštím roce zvýší. Konkurence na trzích se státními dluhopisy bude vysoká a anticipace tohoto vývoje již nyní začíná tlačit na výnosové křivky, a to i přes masivní intervence centrálních bank (kombinace rozpočtových deficitů a měnové politiky ve vleku fiskální politiky představuje mimořádně výbušnou inflační směs). V USA se od začátku roku výnos 5letého dluhopisu posunul o 75 bazických bodů výše, výnos 30letého dluhopisu dokonce o 181 bodů výše. Směrem vzhůru se posunuly výnosové křivky také v Japonsku, Velké Británii a Německu.

 

Vysoké veřejné dluhy představují také zvýšenou zátěž na státní rozpočty v budoucnosti, což je reflektováno akcemi ratingových agentur. Za poslední rok S&P, Moody’s a Fitch Rating provedly u státních dluhopisů celkem 1914 negativních a 483 pozitivních ratingových akcí. V západní Evropě došlo ke 312 případům snížení ratingu či jeho výhledu a k žádnému zlepšení. Mezi nejvýznamnější kroky patří snížení ratingu Řecka, Irska, Portugalska, Španělska, Islandu a Andorry, a přehodnocení výhledu ratingu Velké Británie. V regionu střední a východní Evropy byl směrem dolů upraven rating či výhled v 944 případech, směrem vzhůru v 73 případech.

 

Imunní není samozřejmě ani česká ekonomika. Rozpočtový schodek se letos zvýší na 175 miliard korun (4,8 procenta HDP) a bez škrtů ve výdajích  příští rok stoupne na 230 mld. Kč (6,1 procenta HDP). V letech 2011 a 2012 by se bez dodatečných zásahů (tj. při neměnném fiskálním impulsu) pohyboval mezi 250-300 miliardami korun (tj. mezi 6-7 procenty HDP). Dluh vládního sektoru by se zvýšil z 30 procent HDP v roce 2008 na 44 procent HDP v roce 2012.

 

Letošní rozpočet implicitně poskytuje ekonomice pozitivní fiskální impuls (zvýšení strukturálního salda rozpočtu) v rozsahu zhruba 0,7 procenta HDP. Pokud by měl být v dalších letech fiskální impuls nulový, činilo by schodek v příštích dvou letech 200 miliard, v roce 2012 by klesl na 180 miliard korun a vládní dluh by se vyšplhal na 41 procent HDP.

 

Je velmi pravděpodobné, že takový fiskální výhled by nezůstal bez odezvy v ratingu a výnosech českých státních dluhopisů. Nyní je velmi důležité, aby připravený fiskální impuls byl skutečně dočasný a zbytek veřejných financí konzervativní a nezatížený populistickými kroky. Jinak hrozí, že se mezi poražené v další „krizi“ zařadí i Česká republika.

 

 

Publikováno v Respektu 31.května tohoto roku.