Češi a další trpajzlíci z Východu zničili velký francouzský sen o federální Evropě. Existují významní Francouzi, kteří si to vážně myslí. -- Charlemagne, bruselský zpravodaj Economistu (ještě se tento týden na tomto blogu neobjevil, a to už je středa) na to upozorňuje pod titulkem - Nová Evropa "není dost arogantní", říká Francouz. Jak píše, "mezi zapřísáhlými eurofederalisty v Bruselu člověk slyší spoustu argumentů proti rozšiřování EU" - jako třeba, že unie se musí místo rozšiřování prohlubovat, nebo že východní členové přinesli levnou pracovní sílu a nízké daňové sazby, čímž ochuzují sousedy a ohrožují evropský sociální model... Dnes ale Charlemagne četl v deníku Libération esej bývalého francouzského socialistického premiéra Michela Rocarda, který ho zaujal i jistým sebekritickým tónem. Charlemagne: "Jeho francouzština je hutná a zašmodrchaná, takže překládám poněkud volně: "Mnoho z nás snilo o federální Evropě. My, rozuměj Francouzi, jsme snad nejvíce ze zakládajících národů Evropy spatřovali v evropské konstrukci cestu, jak zajistit naší civilizaci, našemu stylu života dominantní globální roli. Cílem bylo vdechnout nový život dávné slávě, časům, kdy jsme vedli svět. Jenže federální Evropa zemřela (Except that federal Europe died on us - v originále: Seulement voilà, l’Europe fédérale est morte - "Jenže ejhle,...") Zabilo ji rozšíření. "Malé" země, které se přidaly k Unii, nikdy neřídily svět (never run the world). Nemíchaly se (not looking to meddle) do globálních problémů, ale hledaly před nimi úkryt. Nepotřebují naši "Evropu síly" (They had no need of our "Europe of strength")." Celý esej stojí za přečtení," doporučuje Charlemagne. Je zde.

*

Barack Obama promluví ve čtvrtek k muslimskému světu v Káhiře a americké noviny jsou z toho celé pryč. Thomas Friedman v New York Times si s prezidentem dvacet minut telefonoval, hnedka mu řekl svůj oblíbený vtip a prezident se prý srdečně zasmál (It gave him a good laugh - nic proti, kdyby se to stalo nám, taky se s tím běžíme pochlubit). Vtip je ten starý známý o zbožném Židu Goldbergovi, který se celý život modlil, ať vyhraje v lotynce. Až konečně se nebesa rozevřela a jako polnice zazněl Pánův hlas: "Goldbergu, tak mi ale dej šanci! Musíš si aspoň koupit los!" Friedman to myslí jako výtku Arabům a Izraelcům: blízkovýchodní tisk je prý plný doporučení, co by měl Obama říct a udělat, ale žádná strana nenaznačuje, že také ona je ochotna něco říct a udělat jinak než dosud. Každý chce mír, a nikdo si nechce koupit los. Prezident opáčil, že v Bílém domě na toto téma také žertují: "Chystáme se říkat pravdu tak dlouho, dokud to nepřestane fungovat; a nikde není pravdomluvnost důležitější než na Blízkém východě." Proto jeho klíčové sdělení v Káhiře má znít: Přestaňte říkat jednu věc při jednání za zavřenými dveřmi a jinou na veřejnosti.

Obama řekl Friedmanovi, že "existuje spousta arabských zemí, které víc zneklidňuje Írán vyvíjející jadernou zbraň než "hrozba" z Izraele, ale veřejně to nepřipustí". A naopak existuje spousta Izraelců, "kteří uznávají, že jejich současná politika je neudržitelná a že musejí udělat těžká rozhodnutí ohledně svých osad, aby dosáhli řešení založeného na existenci dvou států (tj. Izraele a Palestiny), jak je to v jejich dlouhodobém zájmu, ale pořád není dost těch, kteří by to uznávali veřejně". Podobně je spousta Palestinců, kteří v tichosti uznávají, že vytrvalé podněcování vůči Izraeli a negativní rétorika jejich národu nic nepřinese, a podobně je spousta arabských zemí, které přes všechnu okázalou pro-palestinskou rétoriku nejsou ochotni poslat ani dolar skutečné pomoci. Friedman při tom oceňoval prezidentův realistický přístup: "Nemá žádné iluze, že by díky jednomu projevu mohl lev líhat vedle beránka." (To je zajímavé, jak mají lidé při poslechu Obamy stejné biblické asociace.) Obama ale doufá, že i tak může pomoci, když dvacetiletí Egypťané uslyší jasnou a věrohodnou řeč, s čímž Friedman vřele souhlasí: "Jak poznamenal jeden můj egyptský přítel, nepodceňujte semínka, která mohou vzejít z toho, že Američané své hodnoty nejen propagují, ale také jimi viditelně žijí. Pan Obama bude mluvit na Káhirské univerzitě. Když mladí Arabové a muslimové uvidí amerického prezidenta, který vypadá jako oni, má jméno jako oni, má muslimy v příbuzenstvu, přichází do jejich světa a říká pravdu, bude to povzbuzující a podněcující (disturbing) zároveň. ... Proč tenhle chlapík, který vypadá jako kdokoli na zdejší ulici, může být hlavou svobodného světa a my se nemůžeme svobody ani dotknout? -- A jeden nikdy neví, kam se to pak může vyvinout."

Mimochodem, neokonzervativec Paul Wolfowitz, bývalý šéf Světové banky, to ve Wall Street Journalu vidí kupodivu dost podobně (ne, netelefonovali si, Obama obsah své řeči vyložil v rozhovoru pro National Public Radio). Wolfowitz pevně doufá, že Obama nevycouvá z "programu svobody" (freedom agenda) svého předchůdce George W. Bushe. A výběr Egypta v podstatě schvaluje - je to země důležitá, a přitom "není v muslimském světě ani největší, ani nejtolerantnější, ani nejsvobodnější, ani nejdemokratičtější, ani nejrozvinutější, ani nejvíce prosperující".

*

Před zítřejším dvacátým výročím vojenského rozdrcení čínských protestů píše ve Wall Street Journalu místopředseda Evropského parlamentu, britský konzervativec Edward McMillan-Scott, že Evropa zapomíná na Tchien-an-men. Všichni čínští disidenti, s nimiž se v minulosti setkal, byli před pekingskou olympiádou preventivně pozatýkáni, uvězněni, někteří mučeni. "Jeden, mladý muž jménem Cao Dong, byl propuštěn po tříletém žaláři v roce 2006 a byl v témž roce zavřen znovu - vzápětí poté, co se se mnou sešel. Je zpátky ve vězení Tianshui, spolu s 15 demonstranty z Tchien-an-men, drženými nyní už dvacet let bez řádného obvinění. Gao Zhisheng, odvážný křesťanský obhájce lidských práv, loňský kandidát na Nobelovu cena míru (výbor však ustoupil čínskému tlaku) byl ve vězení tak mučen, že se dvakrát pokusil o sebevraždu. Bohužel, evropský postoj k porušování lidských práv v Číně se stává čím dál víc bezpáteřný," píše McMillan-Scott. Nechali jsme je vstoupit do WTO, Německo a Francie chtějí zrušit i poslední zbylé embargo - na prodej zbraní. Evropská komise utrácí 1 milion eur ročně na Human Rights Dialogue, který k ničemu nevede, a přes 100 milionů eur ročně na rozvoj obchodních projektů. Aby dosáhly už jednou zrušeného summitu EU-Čína (Peking ho odvolal poté, co několik evropských politiků bylo ochotno se sejít s dalajlámou), Francie v březnu oznámila, že neuzná tibetskou nezávislost a Británie loni uznal čínskou nadvládu nad Tibetem. "Tisíce čínských občanů loni podepsalo tzv. Chartu 08 - po vzoru občanského hnutí Charta 77, které požadovalo dodržování lidských práv v komunistickém Československu - a představují novou politickou výzvu režimu. Mnoho jich bylo uvězněno a hynou (languish) mezi zhruba šesti miliony vězni v čínském gulagu, kde je podle zpravodaje OSN Manfreda Nowaka mučení rozšířenou praktikou."

*

Der Spiegel hlásí nový dokument, který by mohl osvětlit, kdo inicioval stavbu berlínské zdi. Jak píše Spiegel, dosud není jasné, zda iniciativa vzešla od Chruščova, nebo od východoněmeckého vůdce Waltera Ulbrichta. Teď ale Matthias Uhl z Německého historického ústavu našel v Moskvě dosud neznámý zápis ze setkání obou komunistů z 1. srpna 1961 (počátek 165-kilometrové zdi se datuje 13. srpna 1961). V dokumentu Chruščov výslovně odkazuje na předchozí sovětskou misi k Ulbrichtovi, která měla "vysvětlit můj nápad, abychom využili současného napětí ve vztazích se Západem a položili železný pás (iron ring - dalo by se přeložit také jako ocelový kruh, ale neznělo by to tak tolkienovsky). Chruščov mluví o tom, že se "něco musí udělat" proti tomu, jak "mnoho inženýrů" opouští Východní Německo, a Ulbricht přitakává. Sovětský vůdce ho pak přímo instruuje: "Dáme vám jeden dva týdny, abyste přijali potřebná hospodářská opatření. Pak svoláte parlament a přijmete toto komuniké: Počínaje zítřkem se zavádějí kontrolní stanoviště (checkpoints) a přechod bude zakázán. Kdokoli chce přejít hranici, smí tak učinit jen se svolením úřadů Německé demokratické republiky."

*

Stanfordský profesor Melvyn Krauss píše v International Herald Tribune, že by současné ekonomické potíže Kalifornie měly znít povědomě hlavně Evropanům. "Nefunkční politika (political dysfunction), veřejné výdaje a rozpočtové schodky vymknuté z kontroly, nemožnost čelit krizi devalvací měny, slabí politici vyhlížející finanční záchranu (bailout), to vše je dnes součástí evropské politické krajiny. Kalifornie má dokonce "Evropana" v čele státu. Ale mezi americkým případem a evropskými je důležitý rozdíl: Kalifornie se může obrátit se žádostí o pomoc na silnou federální vládu. Neexistuje žádná federální vláda, která by mohla zachraňovat Itálii, Řecko, Portugalsko - a samo nebe ví, koho ještě - v eurozóně. To je pro Evropu důležitá výhoda: přinejmenším vtom, že nutí k zodpovědné rozpočtové politice."

Poslyšte, Melvyne, vy toho o Evropě moc nevíte, že.

*

Jaký je smysl ekonomie podle Garyho Beckera, nobelisty ze Chicagské univerzity? Zakladatel blogu Freakonomics Steven D. Levitt na toto téma vyhlásil čtenářský kvíz. Jeho samotného totiž odpověď natolik ohromila, že si ji ještě osobně u Beckera ověřoval. Zní: "To understand and alleviate poverty." (Pochopit příčiny chudoby a snížit ji.) "Na Beckerově výroku je překvapující - nepochybuji totiž, že říká pravdu a že to od něj není projev politické korektnosti ..., protože Gary Becker se nikdy politickou korektností netrápil - to, že to říká přesvědčený republikán, neochvějně věřící v trh," vysvětluje Levitt.  Když nad tím tak Levitt přemýšlí, uznává, že má Becker pravdu: pro nejchudší země světa je nejlepší strategií přístup k trhům a dobrému vzdělání a vůbec ke všem výhodám, které přináší zapojení do celosvětového obchodu: vakcíny, moderní technologie, nové postupy v zemědělství. "Samozřejmě není důvod, proč by víra v trh nemohla jít ruku v ruce s upřímnou snahou pomoci chudým. Jen to prostě nebývá obvyklé."