Mosty vnímáme jako běžnou součást dopravní infrastruktury a prakticky si bez nich cestování po silnici, nebo po železnici neumíme představit. A právě problematika jejich oprav a údržby je již řadu let v České republice předmětem diskusí. V současné době, kdy ministr Gustáv Slamečka oznámil možné zastavení až 300 dopravních staveb kvůli nedostatku financí, je problém ještě palčivější. Je zcela evidentní, že potřeby České republiky v oblasti dopravní infrastruktury výrazně převyšují střednědobé finanční možnosti, a je také evidentní, že s ohledem na mobilitu občanů a ekonomický rozvoj je nezbytně nutné dobudování potřebné dopravní infrastruktury. Každé dílo by přitom mělo být posuzováno  z hlediska  životního cyklu a tomu by odpovídajícím způsobem měl být nastaven systém jeho údržby.

Současná situace v České republice je z hlediska přístupu k opravám a údržbě mostních objektů poměrně komplikovaná.  Základním faktorem je vlastnictví.  Zatímco o mostech  ve vlastnictví státu (dálnice, silnice I. tříd, celostátní regionální dráha) a ve vlastnictví krajů (silnice II. a III. tříd) je přehled a mosty jsou z hlediska jejich stavu zmapovány, vzniká otázka, jaký systém oprav a údržby mostů je preferován u kategorie mostů ve vlastnictví obcí (místní komunikace). Předpokládá se, že mostních objektů ve vlastnictví obcí je zhruba 15000, tj. cca 40% z celkového počtu mostů, a i na ně se plně vztahuje obecná potřeba systémového přístupu k jejich opravám a údržbě.  S ohledem na nárůsty dopravy v posledních letech je nezbytně nutné se právě na tuto kategorii mostů důkladněji zaměřit.

Již několik let v platí, že cca 11 % všech sledovaných mostů (tj. ve správě státu a krajů) je v nevyhovujícím stavu. Dá se tedy predikovat, že minimálně obdobná situace bude i u mostů ve vlastnictví obcí. Dá se také odhadnout, že potřebné finanční zdroje na nápravu této situace sumarizovaně za všechny vlastníky HNED  by překročily 30 mld. Kč. Navíc také platí, že  dříve postavené mosty budou dělat jejich majitelům a správcům určitě stále větší starosti. Možnosti technologií a dostupných materiálů pro výstavbu mostů před rokem 1990 nezajišťovaly kvalitu prací, jaká je požadována v současné době. To, v kombinaci s růstem intenzity dopravy, má za následek rychlejší opotřebování konstrukcí těchto mostů. Takový finanční balík však není k dispozici a tak je třeba hledat okamžité řešení, kdy zabráníme další degradaci našich mostů.

Nutnost vytvoření jasného systému programového financování oprav a rekonstrukcí mostů v České republice je zřejmá. Tento program by mohl vycházet z vyhlášky č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování reprodukce majetku. Správcem tohoto programu by z logiky věci mělo být ministerstvo dopravy (případně SFDI – Státní fond dopravní infrastruktury) a účastníkem programu pak nejenom ŘDS, p.o., a SŽDC, s.o., ale pravidla by bylo potřebné nastavit tak, aby dotace mohla být poskytnuta rovněž krajům a obcím na základě jejich spoluúčasti.

Cílem je plánovitost a systémovost celého procesu. Chceme-li zlepšit stav mostních objektů v České republice a minimalizovat rizika současného neblahého stavu řady mostů, pak zřejmě jiná možnost neexistuje. Předpokladem konfigurace takovéhoto programu je jeho dlouhodobost, cílovost, stanovení výše prostředků na financování programu, ale také indikátory a parametry, které jsou předmětem jasného hodnocení.  Základním donátorem tohoto programu by měl být Státní fond dopravní infrastruktury. Problémem je zde legislativní překážka v podobě nemožnosti financovat místní komunikace (tj. i mosty na nich).  Řešením je buď  umožnit SFDI toto financování změnou zákona (již bylo také několikrát na různých úrovních diskutováno, vždy však s obavou o převisu předpokládaných požadavků na financování v tomto segmentu ale bylo zamítnuto), nebo vyčlenit každoročně zdroje na spolufinancování státu  a SFDI pověřit jejich správou a administrací (jednoduchá a málo administrativně komplikovaná cesta).  

Finálním výstupem by tak mohlo být programové  financování  oprav a údržby mostů podle jejich stavu, důležitosti z hlediska dopravních souvislostí v oblasti mostů a podmínky jednotlivých vlastníků. Konfigurace tohoto programu by mohla být základem pro stabilitu systému oprav a údržby mostů u nás a to bez ohledu na jejich vlastníky. Předpokladem samozřejmě je, že grantový systém spolufinancování (spoluúčast státu a krajů a obcí) na opravách a údržbě mostů by byl motivující pro tyto vlastníky. Je také jasné, že finanční zdroje budou vždy zásadní limitou tohoto programu, bude však možné lépe nastavovat priority. Pokud nenastavíme systém tak, aby bylo možné mosty opravovat a udržovat, nezbývá než obnovit staré brody nebo resuscitovat přívozy.