Východní blok stále existuje. Alespoň v mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest, která v sobotu vrcholila v Moskvě. Gipsy.cz v semifinále neuspěli, byť se za své vystoupení nemusí stydět. Když však podle pravidel diváci jednotlivých evropských zemí (kam se ve světě Eurovize počítá i Turecko či Izrael) nemohou podpořit vlastního reprezentanta, automaticky hlasují aspoň pro ty, kteří jsou "z přízně". Anebo donedávna byli. A to se v době, kdy hudebnímu panoptiku jménem Eurosong nepomohou ani rádoby ironické komentáře Jana Rejžka, hodně počítá.
Díky "východní pospolitosti" ostatně před dvěma lety vyhrála Srbka Serifovičová - hlavně proto, že ji rozpadnuvší se Jugoslávie podpořila ohromujícím jednohlasem. Plný počet bodů patetické srbské baladě „Molitva“ rádi poslali Černohorci, Slovinci, Makedonci, Chorvati i obyvatelé Bosny a Hercegoviny. Loni ze stejných důvodů zvítězil líbivý ruský hošík s kazašskými kořeny Dima Bilan - hlasovali pro něj nejen posluchači všech zemí bývalého Sovětského svazu, ale i Poláci, Slováci, Maďaři nebo Češi.
Letos k favoritům - alespoň podle bookmakerů - patřil Alexander Rybakov (mezinárodně přepisovaný jako Rybak), houslový virtuos reprezentující Norsko (podpora skandinávského bloku zaručena), ovšem narozený v Bělorusku.
V tom zřejmě tkvěl klíč k úspěchu. Podle islandské sudí údajně „nejrozkošnější soutěžící v programu“ nakonec také vyhrál – vedle plošné podpory Švédů, Finů, Dánů a Islanďanů pro „Nora“ Rybakova hlasovali samozřejmě Bělorusové, Rusové, Estonci, Lotyši, Litevci, Poláci, ale také většina balkánských států. Díky skandinávsko-slovanské podpoře překonal Rybakov dokonce dosavadní historický bodový rekord Eurovize, držený doposud finskými "Lordi", když získal celkem 387 bodů. "Norský rodák z Minsku" triumfoval.
Některá vystoupení na letošní Eurovizi přitom nebyla úplně marná – Arménie nakombinovala své tradiční folklorní motivy s danceflorem ( a čeští diváci ji odměnili největším počtem hlasů), izraelsko-palestinské dámské duo předvedlo solidní hlasový rejstřík, stejně jako Velká Británie s novou původní písní od samotného Andrewa Lloyda Webbera, Francie vyslala ostřílenou festivalovou matadorku a známou šansonierku, Estonci zase smyčcové kvarteto v čele se svůdnou eskymačkou, a ani zlatovlasá Barbie z Islandu (narozená v Dánsku) jménem Johanna se za svůj výkon stydět nemusí.
Rusové pojali Eurosong ve velkém stylu. Semifinále uváděla světová topmodelka ruského původu Natalia Vodianovová (jejíž životní příběh někdejší "zelinářky z Novosibirsku" ve čtrnácti letech objevené fotografem modelingové agentury se ve světě stal už takřka kultovní záležitostí), nechyběli Alexandrovci, bývalé „lesbické“ dívčí duo Tatu, ani americká striptérka (pardon, burleskní umělkyně) Dita von Teese, která podle tiskových materiálů pro vystoupení v korzetu sešněrovala svůj pas na nedýchatelných dvaapadesát centimentrů – zřejmě podle románové postavy Scarlett O´Harové.
Z dramaturgického hlediska asi Česká televize neměla lepší volbu než Gipsy.cz. V Eurosongu ale dávno nehraje roli hudba, a vlastně ani show, i když tu letošní může vskutku jen máloco předčít. Spíš jde o to, kdo je politicky v kurzu, kdo se s kým přátelí. A kdo to komu "osladí".
