Líbí se mi stručná forma otázek a odpovědí, kterou volí Elizabeth Whelanová, prezidentka Americké rady pro vědu a zdraví (www.ACSH.org) v článku pro Wall Street Journal Přelet nad prasečím hnízdem:

"Budou antivirální léky jako Tamiflu účinné proti dnešní verzi prasečí chřipky?

Data ukazují, že Tamiflu je proti dnešní variantě chřipky v podstatě bezcenné (basically useless) - ale představitelé zdravotní sféry zůstávají optimističtí, podle nich spektrum dnes dostupných antivirálních léků bude účinkovat." (Proč tedy český hlavní hygienik stále ujišťuje, že Tamiflu je dost?)

"Chrání proti prasečí chřipce roušky, které vidíme všude v Mexiku?

Moc ne, pokud vůbec. Jediné roušky, které skutečně nabízejí ochranu, jsou chirurgické - N-95 respirátory -, které se musí měnit denně a používají je zdravotní profesionálové v kontaktu s osobami podezřelými z nákazy prasečí chřipkou."

"Měli bychom panikařit?

Ne. Ale opatrnost je na místě. Už jsme slyšeli o potřebnosti častého mytí rukou. Ale pokud chcete jít ještě o krok dál, pak si nepotřásejte rukama. Pokud si potřesete rukou s nakaženou osobou a následně se dotknete svých očí nebo nosu, jde o velmi účinný způsob přenosu viru."

*

John M. Barry, autor knihy o chřipkových pandemiích, momentálně pracující v Tulane/Xavier Centre for Bionvironmental Research, má zajímavá čísla v článku pro New York Times. Relativně detailně podle něj známe chřipkové pandemie z let 1889, 1918, 1957 a 1968. Ta nejmírnější, hongkongská chřipka z roku 1968, zabila v Americe zhruba 35 tisíc lidí a 700 tisíc po celém světě. "Běžná sezónní chřipka dnes zabije ročně 36 tisíc Američanů, protože v populaci je větší podíl starších či jinak imunitně oslabených lidí. (Kdyby virus podobný hongkongské chřipce udeřil dnes, patrně by z téhož důvodu zabil i víc lidí než tehdy.)" Barry píše: O nejhorší chřipce, z roku 1918, se ví, že ve Státech zabila 675 tisíc lidí, ale že čísla pro svět nejsou jasná. Minimálně to tenkrát bylo 35 milionů lidí, podle některých vědců až 100 milionů (a to byla tehdy světová populace čtvrtinová oproti dnešku). Jako poučení z minulých chřipek Barry uvádí, že každá ze čtyř pandemií přicházela ve vlnách. První, jarní vlna v roce 1918 byla velmi mírná, z 10 313 nakažených námořníků britské královské flotily zemřeli jen čtyři. Virus se ještě neadaptoval na lidi. Druhá, podzimní vlna byla mnohem ničivější; třetí, z počátku roku 1919, už zase tolik ne. Kdo přestál nákazu v první vlně, velmi pravděpodobně si vypěstoval imunitu

Komentátor David Brooks v témž listě je fascinován tím, že v éře po studené válce čelíme "decentralizovaným hrozbám" (do této škatulky řadí džihádistický terorismus, globální finanční krizi, globální oteplování, nižší dostupnost energetických zdrojů, šíření jaderných zbraní, možné pandemie). A že zrovna na prasečí chřipku je i nejlepší decentralizovaný přístup (myslím, že Brooksovy efektní teze nefungují: zrovna finanční krize i chřipka měly přece svá epicentra. A decentralizovaná reakce? Stejně úspěšně by se dalo tvrdit, že svět reaguje koordinovaně). Brookse zaujala fotka v NYT, kde je newyorský zdravotní rada Thomas R. Frieden zachycen se spolupracovníky na pracovní poradě v neformálním, domáckém oblečení. "Kdyby obranu koordinovala globální agentura, místní úřady by nedostaly tak mimořádnou moc. Tu by měli úředníci ze vzdálených, bezpečných zemí, emocionálně nezúčastněni. ... Za druhé, decentralizovaný přístup je věrohodnější. to už je rys lidské povahy, že v krizi se cítíme lépe chránění jedním z nás. Věříme lidem, kteří sdílejí stejnou historickou zkušenost, rozumějí kulturním specifikům ohledně chorob a hrozeb zvnějšku a mají legitimitu i k brutálním rozhodnutím. Jestli nějaký úřad omezuje svobodu, měl by to být někdo zvolený, nikoli cizinec. A konečně decentralizovaný přístup umí rozumně zacházet s určitou mírou nejistoty. ... Jedna globální reakce by vedla k uniformnímu přístupu. Decentralizace umožňuje experimentovat."

*

Německý časopis Spiegel zajímá rostoucí strach ohledně prasečí chřipky. Bulvár Bild například nahlédl do stostránkového vládního krizového plánu a je to prý "jako scénář katastrofického filmu". Kdyby epidemie takové chřipky propukla naplno, mohla by v Německu během osmi týdnů zavinit 103 000 úmrtí, nakazilo by se 30 % populace, k lékaři by muselo jít 13 milionů lidí a 370 000 by se muselo hospitalizovat. Akorát, dodává Spiegel, krizový scénář nebere v úvahu účinek vakcín a léků. Naopak počítá s tím, že by se vakcína musela nejméně tři měsíce vyvíjet a dalších deset týdnů by trvala výroba 80 milionů dávek pro celou populaci.

*

A konečně bruselského zpravodaje Economistu, známého jako Charlemagne, na jeho blogu ohromila úvaha francouzského levicového listu Libération. Podle redakčního stanoviska je to důkazem, že potřebujeme přísnější regulaci finančních trhů: "Globalizace obchodu a volného pohybu znamená, že nejsou žádné bariéry, které by zastavily lidi, finanční toky nebo viry." Charlemagne píše: A jak je obvyklé v takových francouzských intelektuálních hrách, čtenářům se na podporu analogie předkládá hra se slovy: "Slova (používaná ve finanční krizi a při prasečí chřipce) jsou tatáž: infekce, nákaza, šíření a regulace." Libération - oproti citovanému Brooksovi - naopak chválí celoplanetární reakci prostřednictvím Světové zdravotnické organizace, OSN, či EU. Libération z toho vyvozuje: "Žádná země není imunní a tato nová krize ukázala, že svět potřebuje - ať jde o třaskavá aktiva nebo o viry - mezinárodní regulaci." Charlemagne nadhazuje: Kdyby došlo k nejhoršímu, kde by zůstala velká slova o "mezinárodní komunitě"? Francie a Británie mají podle něj antivirální léky pro 50 % svých populací, Brazílie údajně pro 5 %. Francie přitom své zásoby drží na tajném místě pod ostrahou vojska, což nevypadá, že by se jich jen tak chtěla vzdát.