Ačkoliv si často stěžuji, že politici v Česku řeší hlouposti a na důležité věci nemají čas nebo dostatek inteligence, situace v Americe bývá někdy podobná. Spojené státy jsou v nejhlubší krizi od 30. let minulého století, jen v letošním roce ubyly 2 miliony pracovních míst, nezaměstnanost je 8,5%, akciové indexy se mátoží někde okolo poloviny své hodnoty před dvěma lety a produkce celé ekonomiky letos zřejmě klesne o 3%.

Larry Summers v Bílém domě

 

V takové situaci je klíčové mít na rozhodujících místech v administrativě zkušené a inteligentní lidi. Nebo ne? Poslední pozdvižení ve Washingtonu totiž vyvolal hlavní ekonomický poradce prezidenta Obamy, bývalý ministr financí, prezident Harvard University, Larry Summers. Ten ve svém daňovém přiznání uvedl, že v letech 2006-2008 vydělal 5 milionů dolarů jako konzultant velkého hedge fondu D.E.Shaw and Company. Na toto "přiznání" se okamžitě vrhli představitelé americké levice, kteří jsou trochu zklamáni dosavadním opatrným přístupem nové administrativy k finančnímu sektoru. Podle nich je Summers podezřelý, protože pracoval se samotnými posly pekla, tedy s hedge fondem. Jedna citace za vše: "This is what might be called contamination," said Andrew Sabl, an associate professor of public policy at the University of California, Los Angeles. "Did Summers spend so much time with the hedge fund, or its investors, sovereign wealth funds and so on, that he started to think like them?"

Kontaminovaný?? Tak to by mohli třeba dát někam do karantény... To je samozřejmě příklad úplně zcestného myšlení, které vychází z rozdělení světa na "my" a "oni", "dobro" a "zlo". Ti dobří jsou daňoví poplatníci správní profesoři na univezitách a špatní jsou bankéři a manažeři finančních fondů. A kdokoliv překročí bojovou linii, stává se podezřelým a není mu možné věřit.

Takové uvažování je ovšem hloupé a poškozuje správu věcí veřejných jak v USA, tak v Česku. Larry Summers musel z Harvardu odejít a tak dělal to, co řada lidí před ním: nechal se najmout velkou finanční skupinou, zastupoval ji v jednání s klienty a zvyšoval její kredibilitu. A možná pomohl s investiční strategií některého z fondů. Vydělal si přitom hodně peněz, ale upřímně řečeno, proč by to mělo vadit? Aspoň se o peníze nemusí starat teď, když zase pracuje pro vládu za zlomek peněz.

V mnohem menším měřítku jsem si podobný boj zažíval v Česku. Po krátké kariéře ve vládních službách jsem pracoval 5 let pro finanční skupinu i já (jen ty odměny byly menší, zatroleně). Když jsem z Patrie odešel a začal pracovat na univerzitě, při jakémkoliv návrhu úpravy hospodářské politiky jsem byl obviňován, že se starám o zájmy finančníků a ne o zájmy všech lidí v Česku. Takže, Larry, cítím s Tebou :-)