Našemu blogu se podařilo EXKLUZÍVNĚ zjistit, s čím pojede na summit G-20 Barack Obama: zde je jeho poselství světu! A co víc: zjistili jsme také, s čím přijdou Evropané, za něž mluví Angela Merkelová a nizozemský premiér Jan Peter Balkenende. Text je zde.

Můžeme vám obojí stručně shrnout…ale neříkejte pak, že to byla nuda a že to nemělo cenu.

Tak tedy: Merkelová s Balkenendem celou dobu mluví o příležitosti k světovým pravidlům pro finanční trhy, vyjádřených v Globální chartě udržitelné ekonomické aktivity (má to být jakási rukojeť „stabilního,sociálně vyváženého a udržitelného rozvoje“). Obama vzkazuje, že Spojené státy jsou „připraveny vést“ (My message is clear: The United States is ready to lead) a že by chtěly, aby i ostatní státy G-20 pokračovaly v rozpočtových stimulech tak „robustně a vytrvale“, dokud se neobnoví poptávka. Za druhé je třeba vyčistit banky, aby obnovily úvěrování. Za třetí pomáhat zemím a lidem, kteří čelí největším rizikům. Tedy za prvé, za druhé i za třetí další peníze – Merkelová s Balkenendem o nich neutrousili ani slovo. K reformě regulace a dohledu je Obama připraven taky, píše v závěru: všechny finanční instituce potřebují dohled a transparentnost, silnou kapitálovou přiměřenost a musíme potřít daňové ráje a praní špinavých peněz.

Nuda? Nemělo to cenu? A to ještě do International Herald Tribune nenapsali Číňané a Sarkozy.

*

Wall Street Journal přináší přehlednou tabulku, jak Obama zvýší dluhy. Jde přitom o odhad rozpočtového úřadu Kongresu, kontrolovaného demokraty. Jen je méně optimistický než vládní.

Pro neangličtináře: jde o odhad federálního dluhu v poměru k HDP po přijetí Obamova rozpočtu na rok 2010.

Jeden bilion dluhů (v dolarech) skutečně Obama zdědil po Bushovi, připouští i WSJ, ale směle k němu přidává, kam až oko dohlédne. Rozpočtový úřad Kongresu přitom vidí letošní recesi hůř než Bílý dům (pokles o 3 % místo o 1,2 %) a čeká vyšší nárůst mandatorních výdajů na Medicare či Medicaid.

Letošní rozpočet bude mít podle odhadu schodek 13,1 % HDP, příští rok 9,6 % a pak už se po celou dekádu 2011-2020 nedostane pod 4,1 %. Veřejný dluh se v poměru k HDP zdvojnásobí z loňských 40,8 % na 82,4 % v roce 2019.

(Mimochodem: kdo si chce přečíst přímo od ministra financí Timothyho Geithnera, jak to zamýšlí se svým plánem na vyčištění bank, jeho vysvětlující komentář pro Wall Street Journal je zde.)

*

Předním českých diplomatům, které stále trápí, zda se o naší ekonomické situaci na Západě správně referuje, vřele doporučujeme Der Spiegel.

V článku Kocovina po večírku. Východoevropská ekonomická havárie (crash) autor Jan Puhl všechny sbalil do jednoho pytle, od Lotyšska a Maďarska po Polsko a Česko. O České republice senzačně tvrdí, že se loni „těšila téměř plné zaměstnanosti“ (vážně? podle současné metodiky MPSV byla celková loňská míra nezaměstnanosti 5,4 %; podle metodiky Eurostatu v prosinci 4,7 %), kdežto teď zde „nezaměstnanost stoupla na 12 %“. (The Czech Republic still enjoyed almost full employment in 2008. … In the Czech Republic, unemployment has risen to 12 percent.) Ve skutečnosti dosáhla nezaměstnanost v únoru podle metodiky MPSV 7,4 %, podle Eurostatu za leden 5 %. (Neměl by to Spiegelu někdo říct, než sem Obama -- v rámci pomoci "zemím a lidem, kteří čelí největším rizikům" -- začne shazovat potravinovou pomoc?)

Pro neangličtináře: infografika „Potíže na Východě“ ukazuje pokles průmyslové produkce (modře), závislost na exportu (oranžovo-červený koláčový graf) a pokles národní měny vůči euru od 10.září 2008 (zeleně), nemá-li země euro nebo fixní kurz.

Hlouběji v článku Jan Puhl připouští, že „Polsko, Česká republika a Slovensku jsou v lepším stavu než jejich severní a jižní sousedé“. Vyzdvihuje místní automobilky, mluvil s Vratislavem Kulhánkem („stimulační programy pro ekonomiky zvýší dluhy a jejich efekty se velmi rychle vypaří,“ řekl mu V.K.) a německým čtenářům zdůrazňuje, jak jsou východoevropské vlády skeptické k státním zásahům do ekonomiky. Ale: „Pražská vláda navzdory vyznáním víry v liberální tržní ekonomiku přece jen schválila malý záchranný balíček pro sužovaný domácí průmysl: dělníci v tradičních českých sklárnách nedostali celé měsíce výplatu.“ (Takové detaily jako třeba několikaměsíční dohadování vlády a NERV už Spiegelu unikly. Další čtenářský dopis z českých vládních kruhů? Nebo už se na to raději vykašlat, protože by se jeden upsal?)

*

Roger Cohen v New York Times chválí Obamu za televizní poselství íránskému lidu: prezident udělal všechno, co mu slavný sloupkař řekl. To nevadí, že se tomu v Teheránu vysmáli a žádají nejprve pokornou omluvu, než se uvolí jednat o svém jaderném programu. Cohen je zná, Cohen tam v lednu a únoru byl, takže umí číst mezi řádky. Proto si třeba všiml, že na demonstraci, kde ajjatolláh Chameneí vyzval Obamu k rušení sankcí, utišil rituální skandování „Smrt Americe“ a řekl: „Nejednáme emocionálně, když jde o naše důležité záležitosti. Umíme při rozhodování počítat.“ (We’re not emotional when it comes to our important matters. We make decisions by calculation.) Prostě, jak opakuje Cohen, mulláhové jsou všechno jen ne šílení a vezmou Obamu vážně.

Jen mu dělá čím dál víc starosti Izrael, který jedná po svém. „Významný izraelský činitel“ mu sdělil, že Írán už má jednu tunu nízko obohaceného uranu a do půl roku bude mít dalších 500 kilo, tedy dost na výrobu bomby. Pak může buď zrychlit program a upravit centrifugy na vyšší obohacování, nebo ho přesunout do skrytého bezpečí a tím poněkud zdržet, nebo dál pokračovat v nízko obohaceném uranu a časem mít dost materiálu na deset bomb. „Jakmile se jednou dostanou na 1500 kilo, nešíření jaderných zbraní je mrtvé,“ řekl Izraelec. „Pokud má takový program země, který neuznává existenci Izraele, budeme intervenovat.“

Cohenův závěr: Obama musí zkrotit izraelskou bojechtivost (bellicosity) a zchladit vztahy s touto zemí, musí opustit americkou politiku, podle níž cokoli Izrael činí, dobře činí.

Pohled z druhé strany: John Bolton ve Wall Street Journalu a Yoram Ettinger v Jerusalem Postu se ujišťují, jak je Írán nebezpečný a jak je Izrael důležitý. Bolton cituje íránského přeběhlíka, bývalého náměstka ministra obrany Alího Rézu Asgárího (Ali Reza Asghari), podle nějž Írán financoval jaderný program v Sýrii. To bylo to tajemné zařízení, dodané Severní Koreou, které Izrael zničil nálezem v září 2007 (Bolton tomu spojení říká "jaderná osa Pchjongjang-Damašek-Teherán"). Pro Boltona je to zadostiučinění: na jaderný program v Sýrii upozorňoval už před lety, ale zpravodajská komunita mu nevěřila, protože se jim na to Sýrie zdála moc chudá a technologicky primitivní. Když prezident Bush navrhl Boltona jako velvyslance u OSN, demokratičtí senátoři v čele s Josephem Bidenem ho při schvalovacím procesu grilovali i kvůli "nafukování" syrského nebezpečí... Bolton z toho vyvozuje, že Írán možná naoko přijme Obamovu nabídku dialogu a bude si dál kutat na jaderném programu, jako to dělal uplynulých šest let během jednání s Evropany.

Yoram Ettinger, šéf speciálních projektů ve think-tanku Ariel Centre (a čtenáři poslední knihy Jiřího Pehe vědí, jak zlověstné znamení je takové jméno!) píše v nejčtenějším včerejším komentáři Jerusalem Postu, že "Írán ohrožuje USA". Má totiž strategický supercíl: stát se hegemonem v Perském zálivu s jeho ropnými zdroji. Ettingerovi z toho vychází, že Amerika a Izrael by měly přistoupit k preventivnímu úderu (For the US and Israel, the preferred option against Iran is preemption rather than retaliation), protože Izrael takové věci umí, mnohokrát Americe na Blízkém východě pomohl, radí jejím vojákům, jak se bránit sebevražedným atentátníkům atd. Ettinger cituje bývalého amerického ministra zahraničí Alexandera Haiga, že Izrael je nejlepší americká letadlová loď v regionu: nejefektivnější, nejzkušenější, nepotopitelná -- a nepotřebuje ani jednoho muže americké posádky.

Jenže potíž je v tom, že americkou zahraniční politiku teď určuje spíš Cohen než Bolton.