Ministr financí Kalousek před nedávnem představil plán, jak nově financovat státní výdaje – pomocí emise dluhopisů, které by si od státu tentokrát nekupovaly banky v balících po mnoha milionech, ale přímo občané. Nominální hodnota jednoho dluhopisu by při tom měla být 10 000 Kč, výnosová míra by byla fixní, a to okolo 4% p.a. Stát by tímto způsobem chtěl získat sumu zhruba 140 mld. Kč. Otázka je, co by to mělo za následky?

Když si stát od někoho půjčí, aby mohl učinit výdaje, ten někdo nemůže své peníze půjčit soukromému sektoru, který by je jinak přirozeně také na něco utratil. Státní výdaje tak nahrazují výdaje soukromé. To je všeobecně známé a říká se tomu vytěsňovací (také vytlačovací) efekt. O ničem jiném nehovoří řady komentářů, které se obávají, že občané na nákup občanských dluhopisů vyberou své peníze z bank, kterým potom zbude méně prostředků k zapůjčení pro podniky. Velice obdobný efekt by mělo, pokud by si stát oněch 140 mld. půjčil přímo od komerčních bank. V tomto ohledu jsou tedy občanské dluhopisy stejně „špatné“ jako jiné státní dluhopisy – zkrátka vytlačují soukromé výdaje.

Je zde však několik aspektů, ve kterých je varianta občanských dluhopisů „lepší“. Pokud by si chtěla vláda půjčit od komerčních bank, pravděpodobně by jim musela slíbit vyšší výnos než 4% p.a. Naopak občané by měli možnost v podstatě bezrizikového uložení peněz za vyšší úrok než nabízejí termínové účty. Banky by postupně musely, pokud by chtěly obstát v konkurenci s občanskými dluhopisy, zvýšit úroky na spořících účtech. Naopak do budoucna by si mohl stát půjčovat za příznivější úrok i od komerčních bank. Zkrátka postupně by začala mizet ona perverzní situace, kdy stát musí platit komerčním bankám za své dluhy znatelně vyšší úrok, než dostanou občané za svá depozita právě u komerčních bank. Vydělali bychom na tom všichni, samozřejmě až na banky, které se ovšem těší až příliš výsadnímu postavení. Konec konců ve vyspělém světě přímo občané drží 10-15% státního dluhu, u nás je to zatím jen zlomek.

Vyšší podíl financování státních výdajů přímo domácnostmi by navíc mohlo mít ještě jeden efekt, a to edukační. Jsem toho názoru, že většina občanů si neuvědomuje, co to vlastně znamená, když si stát půjčuje skrze emisi dluhopisů. Jistá absurdita situace, kdy by občan z jedné kapsy půjčoval peníze státu, přičemž ten by mu z druhé kapsy bral daně, aby měl na zaplacení úroků pro první kapsu, by mohla donutit mnohé k zamyšlení, v jakém systému to vlastně existujeme.