Tak nám nastaly špatné časy. Nastala v Česku hospodářská krize, za kterou nikdo, ale opravdu nikdo nemůže. Byla k nám dovezená. Temný původce krize už byl označen. Je jím socialistická vláda ve Washingtonu a Federální rezervní systém Spojených států. Naše krize není naše. Prezident i premiér už to národu objasnili. Oba dva to dokonce již dříve cítili. Škoda že nás alespoň nevarovali. Zdivočelé finanční trhy za nic nemůžou.
To pochopitelně není pravda. I Česko se podílelo na světové žranici na úvěr a lichvu.
Bezprostředním impulzem studie na ekonomické a společenské aspekty lichvy byly kromě osobních zkušeností a diskuzí o příčinách a důsledcích ekonomického vývoje posledního roku dva konkrétní poznatky. Na Žofínském fóru českých ekonomů se ekonomický prognostik a bývalý ministerský předseda Miloš Zeman zmínil o lichvě jako o časované bombě české společnosti. Současně v médiích proskočily zprávy, že skupina poslanců napříč stranami připravuje věcný návrh zákona o lichvě.
Lichva sama o sobě je věčná. Dějiny peněz jsou dějinami jejich půjčování, úvěrování a lichvy a naopak. Samotná výše úroku z úvěru ještě nedefinuje lichvu. To je pouze ekonomický rozměr lichvářství. Společensko etický rozměr je dán zneužitím slabosti nebo nedostatečné informovanosti nebo rozumové nedostatečnosti té strany, která do v podstatě úvěrového vztahu vstupuje.
Náš trestní zákon v § 253 definuje z obecného hlediska lichvu jako trestný čin poměrně přesně. "Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody."
Tento paragraf trestního zákona v moderní české společnosti není téměř uplatňován. Za trestný čin lichvy byly podle zprávy Ministerstva vnitra z roku 2002 za minulá léta odsouzeni pouze čtyři pachatelé. V červnu 2001 byl policií v Ústí nad Labem prokázán případ lichvářství a půjčky s úrokem 2 900 %. Jeden z prvních úřadů, který byl konstituován při založení Československé republiky po rozpadu Rakouska-Uherska by Úřad pro potírání lichvy.
Majetkové a finanční revoluční změny po roce 1989 a přechod ekonomiky z direktivně plánované na prudce tržní způsobil explosi bankovnictví, půjčování peněz na úrok a samozřejmě rozmach různých nebankovních institucí, které při bližším zkoumání vykazují znaky lichvy.
V roce 1989 byl finanční sektor ekonomiky obsluhován asi desítkou finančních institucí. Do roku 2000 kdy máme dostupné statistické údaje se počet finančních a peněžních institucí zvýšil na registrovaných 2 211 subjektů kromě dalších tisíců osob činných v peněžním sektoru. Zákony nedostatečně regulovaná explose různých typů a forem peněžních institucí přes krachy a pády devadesátých let prakticky pokračuje v sofistikovanějších podobách.
V současné době působí v ekonomice mnoho peněžních institucí a jednotlivců, které provozují půjčování peněz na úrok s různým stupňem legality. Vznikla oficiální bílá zóna doprovázená subjekty na pomezí zákona až po evidentně nezákonné podnikání černých lichvářů.
Přímým důsledkem je situace, kdy v době krize a zvyšující se nezaměstnanosti je asi deset procent obyvatelstva zatíženo nesmyslnými spotřebitelskými úvěry. Jde o přímý důsledek v podstatě nezákonných marketingových kampaní. Firmy jako např. HOME CREDIT ( vlajková loď našeho obdivovaného miliardáře za mnohé jiné) výši úroku z úvěru kamuflují marketingovými triky a vedlejšími poplatky, takže skutečná RPSN, roční průměrná sazba nákladů na úvěr je zakryta. Spotřebitelské úvěry, jakási oficiální lichva, samy o sobě poskytované na lichvářské sazby doženou brzy postižené do okruhu neoficiálních, černých lichvářů ve smyslu praxe vytloukání klínu klínem. To pak ohrozí fungování společnosti nárůstem kriminality a vzrůstem vlivu extremistických politických stran.
Ekonomický rozměr lichvy se projevuje v téměř nevysvětlitelné variaci úrokových sazeb. V dobách, kdy se diskontní sazby národní banky pohybují v procentech, bankovní sazby do deseti procent se spotřebitelské úvěry poskytují řádově za desítky procent a lichvářské úroky stoupají na stovky procent. Je doložen soudní výrok, který 300% zhodnocení půjčky p.a. kvalifikoval jako přiměřené ošetření rizika. Výjimkami není ani 1000% roční zhodnocení. V době měnové krize v roce 1997 , přesně 22.5.1997 byla zaregistrována jednodenní mezibankovní sazba v českých korunách, která přepočtena per annum znamenala roční zhodnocení 197,5 %.
Společensko etický rozměr lichvy je dán nedokonalým právním prostředím, nevymahatelností a neuplatňováním práva a z mravního pohledu ohromnou hamižností a představou rychlého zbohatnutí pod výrazným vlivem neoliberálních teorií o neviditelné ruce trhu a téměř bezbřehé svobody bez jakékoliv odpovědnosti.
Liberální pohled na lichvu, půjčování peněz na úrok, se opírá o neetickou a nemorální teorii. Úrok je v této teorii pouze sjednanou cenou půjčky a v tržních spontánních vztazích vstupují jednotlivé strany do směnných vztahů dobrovolně. Cena v této teorii je veličina, která ex post uvádí nabídku a poptávku v dlouhém období do souladu. Cenové signály vysílané volným trhem jako vestavěný regulátor nastolí rovnováhu. Cena tudíž není etická ani neetická, morální nebo nemorální. Cena je svobodně sjednaná veličina.
Půjčování peněz za sjednanou cenu- úrok tedy může být libovolné. Je to pouze tržní vztah kde se prodává a kupuje zvláštní užitná hodnota- peníze. Výše úroku může být 10 nebo 1000 procent stejně jako cena housky na trhu může být 10 nebo 1000 Kč. Toto často používané srovnání liberálních ekonomů má z ekonomického hlediska závažný nedostatek. Houska se kupuje do vlastnictví a je zpravidla spotřebována. Peníze při lichvě do vlastnictví nepřecházejí, půjčují se na určitý, předem vymezený čas a musí být vráceny.A pak pochopitelně znovu použity ke stejnému účelu. Cena za přechod vlastnictví užitné hodnoty a cena za zapůjčení zvláštní užitné hodnoty jsou zřejmě dvě odlišné ekonomické kategorie. Úrok jako zvláštní forma ceny je spíše bližší nájmu než ceně housky. Zákon i soudní praxe společnosti však znají pojem cena přiměřená, cena v místě obvyklá. Také jsou známy pojmy s určitým ekonomickým významem jako přirozená míra ( nezaměstnanosti) , cena dumpingová, cena koluzní. Lichvářský úrok je obecně vnímán jako přemrštěný, nemravný, neoprávněný a hamižný. Každopádně je v delším období možno pozorovat, že tržní automatický regulátor naprosto selhává. Žádná rovnováha na trhu peněz není nastolena a nikdy nebude.
Lichvář pak není nic nemravného, svobodně si sjedná vysokou cenu-úrok za svou půjčku a nese rizika defaultu, nesplacení půjčky. Stát tedy nesmí aplikovat zákon o lichvě a poskytovat půjčky třeba na 1000 procent nesmí být trestné. Trestné a tudíž soudně vymahatelné má být pouze splácení půjčky věřitelem. U soudu je tady bez dalšího oprávněné i vymáhání nesmyslného zhodnocení půjčky 1000.-Kč na jeden rok nabobtnalých úroky na 100 000.- Kč. Vinen je dlužník, který na obchod přistoupil, lichvář jedná mravně. Tuto teorii nepodporuje
realita. Pokud neviditelná ruka trhu ( konkurence) sama jako automatický regulátor uvádí ceny do rovnováhy, proč se neustále ceny-úroky pohybují v řádově různých variacích. Vysvětlení, že tak nastane v "dlouhém období" nepostačí. Vysvětlením je spíše teorie asymetrických informací v tržních vztazích. Silná informační převaha prodávajícího nad kupujícím v tržním vztahu a nefunkční konkurence.
Tento přístup tržních liberálů jenom dokumentuje ohromný posun ve vnímání lichvy ve společnosti od dob křesťanství. Peníze, poukázky a papírky bez jakékoliv užitné hodnoty ( houska uspokojí základní potřebu člověka, papírová bankovka bez možnosti ji za něco užitečného směnit není k ničemu) se staly samy užitnou hodnotou.
Znakem lichvy je však také nerovnost obchodního vztahu. Obvyklá lichvářská situace se vyznačuje informační a znalostní převahou půjčujícího nad dlužníkem. Dlužník bývá v tísni a nedostatečně znalostně vybaven. Obvyklým znakem také je, že obě strany jsou si vědomy toho, že splnění podmínek obchodu není vůbec reálné. Při vymáhání splnění podmínek se pak žádná strana neobrací na řádný soud, ale lichva se spojí s trestnými činy vydírání, omezování osobní svobody a násilí. Znalému lichváři ale o splacení jistiny vůbec nejde. Pěstuje si trvale udržitelný dluh, protože úroky a penále jistinu daleko převýší. A svou oběť trvale obírá, třeba i o sociální dávky a invalidní důchod.
Z teoretického hlediska je toto vnímání (paradigma) světa posunem hodnotových měřítek. Tržní hodnotou je všechno, co se dá zpeněžit. Školství, zdraví, peníze, morální hodnoty, láska, sexuální služby, všechno se dá koupit a prodat za sjednanou cenu. Cena nemůže být státem regulovaná, protože trh ji prostřednictvím nabídky a poptávky učiní spravedlivou-rovnovážnou. Spravedlivých cen se však dosahuje až za nějaký čas a proto tržní liberálové pro jistotu dodávají- v dlouhém období. Dlouhé období však může přesáhnout generace a je tak vlastně nekonečné.
Faktor času v takto chápané ekonomice je vyjádřitelný pouze úročením a diskontováním. Do budoucna se vše úročí a zpětně ke dnešku se ekonomické veličiny diskontují. Jiný matematický nástroj pro vyjádření faktoru času v ekonomice ani neznáme. Svět je hodnocen pomocí čísel, indexů růstu a poklesu. Aby nedošlo k omylu, to není žádná vyšší matematika. Zcela postačí plus minus krát děleno a něco statistiky. Procenta, body, koeficienty, indexy. Nekonečná hra čísel spočívající na lichvářském úroku. Finanční analytici a makléři, kteří se vydávají za ekonomy koukají do svých ekonomertických modelů, na obrazovkách svých displejů sledují grafy a indexy a vydávají soudy.
Za mnohé jeden nedávný. Cena mléka a mléčných výrobků stoupá proto, že Číňané si zvykli pít mléko. A Číňanů je hodně, tak vzrostla poptávka a tudíž i cena.
Houbeles. Cenu zvyšovali spekulanti a lichváři s komoditami a ne zákon nabídky a poptávky.
A samozřejmě i spekulanti a lichváři v Česku.
Tesat do kamene by se měla slova ministra financí Česka a Evropy. " Ukažte mi jedinou agenturu v celém světě, která se v poslední době alespoň pětkrát nesekla".
Tragédií Česka je, že ti co se sekli a sekají dál, sedí v poradním orgánu vlády.
Analytici, lobisté a zideologizovaní politici. Zachraň se kdo můžeš.
