Kresba z New York Times k případu Bernarda Madoffa. Pro neangličtináře: „Já vyloupil dvě banky. A ty?“ – „Já všechny.“ (Konzervativní deníky se na případu rozhodly demonstrovat nerelativnost hodnot. Wall Street Journal k tak přímočaré krádeži píše: „Dnešní svět se zdá schopen přít o čemkoli – ale v Madoffové historii není o čem diskutovat.“ Bylo to letadlo fungující jen v čase růstu, Madoff „byl svá vlastní bublina“. Pro Jerusalem Post je to dokonce jeden z projevů Zla, podobně jako sedmnáctiletý vrah v Německu.)

*

Zsolt Darvas a Jean Pisari-Ferry z výzkumného centra Bruegel (co je jediný ekonomický think-tank, jejž platí členské země EU, konkrétně 16 vlád; správní radě předsedá Leszek Balcerowicz a mají jméno odvozeno skutečně od malíře Bruegela) naléhají ve WSJ, že východoevropské měny potřebují pomoc teď hned. I když připouštějí, že každá země je specifická, regionální rozměr je prý nepřehlédnutelný, i země se zdravými základy může při měnových turbulencích utrpět. Dokonce straší tím, že by mohly být v regionu ohroženy i hodnoty tržního kapitalismu a liberální demokracie (byť připouštějí, že zde mají pevnější základy než v Rusku).

Co navrhují? Vláda nemohou udržovat dvojciferné deficity běžného účtu, jako by se nechumelilo. Domácnosti v regionu mají žít méně na dluh a víc šetřit. Za pozornost stojí je jejich návrh na změkčení inflačního (tedy nejtvrdšího) kritéria pro vstup do eurozóny: dosud mají kandidátské země mít inflaci nejvýše o 1,5 procentního bodu nad průměrem tří "nejlepších". ale co je to nejlepší? ptají se Darvas a Pisari-Ferry. Dosud se tomu rozumělo - průměr tří zemí eurozóny s nejnižší inflací vůbec (OPRAVA 16. 3.: Darvas a Pisari-Ferry samozřejmě správně - narozdíl od autora blogu - uvádějí průměr tří zemí EU. At the moment, it is interpreted to mean the three EU countries with the lowest (but not negative) inflation levels). Podle autorů by to měly být tři země nejbližší průměru eurozóny nebo nejbližší definici cenové stability podle Evropské centrální banky - těsně pod 2 %.

*

Profesor Theodor Postol – přední kritik protiraketového štítu, kterého po České republice vozili a předváděli Greenpeace – píše v International Herald Tribune, že má svůj vlastní plán na protiraketovou obranu. Jeho hlavním smyslem je uklidnit Rusko. Proč? Protože „dlouho vnímalo protiraketovou obranu jako hrozbu své bezpečnosti – což se vláda rozhodla ignorovat a zhoršila tak napětí ve vztazích s Moskvou“. Profesor Postol však vymyslel vlastní systém, který vyvinul a probral „s množstvím amerických a ruských expertů“.

Nepopisuje ho nijak detailně, ale v zásadě by mělo jít o malé superrychlé rakety, které by uměly likvidovat íránské nebo severokorejské balistické střely. Klíčová pasáž: „Obrana by měla vysokorychlostní rakety, které by mohly zacílit na velké, pomalé a křehké mezikontinentální balistické střely a zničit je. Vážily by kolem tuny a mohly by dosáhnout během desítek sekund rychlosti pěti kilometrů za sekundu. Byly by na neviditelných (stealthy) bezpilotních letounech, jež vypadají jako bombardéry B2, ale jsou menší a unesou menší náklady. Takové už existují. Stačily by dva takovoé letouny  – a tým operátorů – a můžete kontrolovat stovek kilometrů kolem [severokorejských a íránských] odpalovacích zařízení. Mohly by sestřelit balistickou raketu s jadernou hlavicí tak, že by trosky spadly na území odpalující země. Na dlouhodobější patrolování by jich stačilo pět. Systém by se aktivoval, až kdyby satelity a průzkumná letadla naznačily, že balistická raketa se už připravuje. Na rozdíl od provokativních a nefunkčních (unworkable) obranných plánů Bushovy vlády – s dvěma radary nedostatečného záběru v České republice a v jižní Evropě a s 10 antiraketami v Polsku – by tato alternativní obrana byla technologicky proveditelná, mohla by být vyvinuta, postavena a rozmístěna poblíž potřebných území v relativně krátkém čase. A byla by efektivní prakticky hned po rozmístění.

*

Zahraničněpolitičtí experti Max Boot a Frederick a Kimberly Kaganovi cestovali osm dní po Afghánistánu a vrátili se v podstatě s dobrou zprávou (cestu jim zařídil vrchní velitel vojsk v regionu David Petraeus): Válka proti tálibáncům se dá vyhrát.

Mezi řadovými Afghánci nemá Tálibán takovou podporu, jakou měli sunnitští a šíitští povstalci v Iráku. Podle únorového průzkumu britské BBC a americké ABC jen 4 % Afghánců chtělo Tálibán. I když povstaleckých útoků přibývá, velká města jako Kábul a Džalálabád (Boot a Kaganovi tam byli) jsou relativně bezpečná a vzkvétající. Počet civilních obětí je 16krát nižší než v Iráku v roce 2006, ač je Afghánistán lidnatější.

Jejich doporučení: Poslat víc vojáků (Obama vysílá dalších 17 tisíc, což je prý "dobrý začátek"). V příštím roce odhadují autoři potřebu na 45-55 tisíc vojáků pozemních sil plus zásobování (v Iráku to bylo při vrcholu protiofenzívy 160 tisíc vojáků, tedy 22 brigád). Autoři naznačují, že s ne-americkými členy NATO je obecně problém. Mnozí jejich vojáci nemají takový trénink jako Američané (ti se cvičí rok, než se pustí do bojové zóny, vojáci některých jiných zemí jen pár týdnů; ne-Američané navíc rotují po šesti měsících, takže jim prý chybí kontinuita). Síly NATO smějí zadržovat povstalce nejvýš 96 hodin, pak je musejí předat afghánských úřadům (které je zpravidla pustí; prý by se proto měla věnovat větší pozornost vzdělávání afghánských soudců). Některé americké jednotky smějí zadržovat déle, mají však jen 621 chycených povstalců (v Iráku to bylo na vrcholu povstalecké vlny až 24 tisíc zadržovaných). Afghánská národní armáda by neměla mít podle Boota a Kaganových dosud navrhovaných 134 tisíc členů, ale raději rovnou 250 tisíc; početnější má být i policie. Potřebují navíc spoustu vybavení, od obrněnců po přístroje pro noční vidění.

*

Britský ministr financí Alistair Darling ve WSJ píše, že summit G-20, reprezentantů 80 % světové ekonomiky, má tři úkoly: nastartovat poptávku, reformovat globální systém finanční regulace a zvýšit prostředky MMF. I z téhle krize se dostaneme, povzbuzuje Darling, a vybudujeme „zelenější, spravedlivější a více prosperující svět" (a greener, fairer and more prosperous world – pozoruhodné pořadí priorit). Darling vybízí, že se musí pokryt "všechny typ rizik pro spotřebitele, trhy a ekonomiky", včetně "makroekonomického dohledu" (?) a "zprůhlednění daňových rájů" (? - v čem je riziko pro spotřebitele a trhy, není jasné). Už teď se z Darlingova článku zdá zjevné, že G-20 bude prosazovat vyšší kapitálovou přiměřenost bank.

*

Česká média by potřebovala svého Gabriela Šípoše, napsal autor tohoto blogu už dávno. Šípoš je profesionální bloger, upozorňující na chyby slovenských médií, jejich manipulace, nepřesnosti, protimluvy, etické přešlapy. Má svůj pravidelný blog na SME.sk a naposledy třeba:

<!--[if !supportLists]-->-         <!--[endif]-->nachytal Pravdu, která kritizovala špatnou slovenštinu politiků. Gabriel Šípoš tedy zadal do vyhledávače, kolikrát kritizovaná nepěkná spojení použil samotný deník v redakčních textech.

-         <!--[endif]-->upozorňuje, že vládní koalicí ovládaná Slovenská televize ve svém kodexu vyřadila ze zpravodajství malé mimoparlamentní strany: „Informovanie o činnosti mimoparlamentných strán sa predpokladá, ak má politická strana dlhodobé preferencie nad 5 % (t. j. aspoň v troch po sebe nasledujúcich prieskumoch na vzorke viac ako 1 000 respondentov).“ V témž textu podotýká, že komentátor slovenských HN Robert Kotian udělal profilový rozhovor s alternativní kandidátkou na prezidenta Martinákovou – aniž se přitom kdekoli zmínil, že jí před třemi lety dělal mluvčího. Šéfredaktor slovenských HN v tom střet zájmů nevidí: Jeho skúsenosti, rozhľad a background sú totiž dostatočné na to, aby nebol evidovaný iba ako komentátor HN, ale aj ako publicista, ktorý spolupracuje v rámci HN aj na ďalších žánroch. Bol som si veľmi dobre vedomý toho, že spolupracoval s p. Martinákovou, rovnako však toho, že si s dostatočným časovým odstupom od svojho pôsobenia na poste hovorcu dokáže zachovať nadhľad a nestrannosť.

-         <!--[endif]-->povšiml si, že hlavní soukromá televize Markíza opakovaně bez důkazů vyrábí zprávy o tom, že lékáren je na Slovensku moc

-        ukazuje, že redaktor SME stěžující si na monotónní playlisty rádií (níže v tomto textu) sám hraje v kapele Živé kvety (a zatajil tedy, že sám je potrefenou husou)

<!--[if !supportLists]-->-         sestavil zajímavý žebříček mediálně nejcitovanějších expertů na Slovensku. (jak by asi vypadal u nás?)

<!--[if !supportLists]-->-         <!--[endif]-->upozorňuje, že výrok „věřím jen statistice, kterou sám zfalšuji", připisovaný Churchillovi, zřejmě nikdy Churchill neřekl, vyrobila ho nacistická propaganda.

<!--[if !supportLists]-->-         <!--[endif]-->ukázal, jak se televize TA3 bojí v diskusi premiéra Fica.

<!--[if !supportLists]-->-         <!--[endif]-->upozornil český Týden.cz, jak jeho externistka vykrádala slovenský Trend (nutno dodat, že reakce Týdne-cz byla příkladná)

Máme spousty blogerů, kteří se věnují občasné kritice médií, a žádný to nedokáže tak systematicky, důkladně a věrohodně jako Šípoš. Platíme si z veřejných peněz žurnalistické fakulty -- kolik tamních mediálních kritiků na plný úvazek vede takový projekt jako Gabriel Šípoš?

Jak říká Čapkův komisař Mejzlík: "Soudit dovede každý; ale pořádně, věcně si všimnout věcí..."